92 HODIN V MUZEU: Zápisky z muzea, rok 2016

Pokračování, tentokrát o rok později. Vyspělejší, vyzrálejší... ale pořád pubertální.

úterý 28.6.2016

  Tentokrát jsem v jiným sále. Je tu krásnej stolek se lvíma packama, ale blbě se pod nim sedí.

  Nabourala jsem se na nějakou wifi, ale moc nefunguje (spíš vůbec).

  Mám tu i osobní odpaďáček.

  Nikde jsem nenašla cedulku „přijdu hned“, takže si ji asi budu muset vyrobit.

  Našla jsem cedulku, tak jsem šla na záchod. Jako vždy to byl velmi duševně obohacující zážitek.

  Přišel za mnou pán odvedle ze sálu, že už prý jdeme domů. Tak jsme šli. Tři důchodci a já – jako gang!

středa 29.6.2016

  Přeložili nám zastávku. Ale nějak se nedomluvili na jejím používání, takže mi to ujelo.

  Byla tu paní odnaproti z Pohledů, že kdybych něco potřebovala, tak je naproti a tak. Je hodná.

  Asi bych měla zdravit zvučněji.

  Přemýšlím, jak vypadá Ódin, když visí hlavou dolů ze stromu.

  Furt tu prochází pan hlídač a nějaká paní a divně na mě koukaj. To mě rozčiluje.

  V sále vedle někdo už asi hodinu ladí klavír. Moc super.

  Hrozně mě baví si tu pobíhat, úplně jak doma.

  Rozezpívává se tu nějaká paní pěvkyně.

  Bylo to děsivý. Asi čtyřikrát zpívala s klavíristou Think of me z Fantoma opery, než se jim podařilo to sladit.

čtvrtek 30.6.2016

  Byly tu dvě paní. Nedokázaly pochopit, že wc je přesně na tomhle místě, akorát o patro níž. Chci do věže do porcelánu.

  Byl tu pán, asi na dvě minuty. To se mu fakt vyplatilo.

 

pátek 1.7.2016

  Byli tu pan a paní, asi nemluvili česky, ale hrozně mumlali.

  Pán odvedle si tu byl nabrat vodu.

  Co je nejdůležitější: už mám heslo k wifině!

sobota 2.7.2016

  Zase tu byl pán pro vodu.

  Podařilo se mi tu rozlejt vodu – zase. Snad jsem to dobře utřela a zamaskovala.

  Byla jsem zalejt zvlhčovače vzduchu, když najednou vylez z kumbálu ten pán odvedle. Šíleně jsem se lekla.

neděle 3.7.2016

  Lítá tu moucha a dopíjí po mě veškerou rozlitou vodu. Miluju jí.

  V nejnapínavější a nejlepší části Percyho Jacksona přišla slečna. Proč.

 

středa 6.7.2015

  Hned přišli dva lidi. Holka, co rozuměla, a týpek, co chtěl vypadat, že rozumí, ale moc mu to nešlo. Párkrát se tu vyfotili a zase šli. Ok.

  Teď mi došlo, že jsem nepřepla světlo.

  Byli tu tři výtržníci, co se snažili mluvit česky. Vůbec nevim, co chtěli.

 

čtvrtek 7.7.2016

  Dneska byla na vrátnici sranda.

  Pani vrátná: „A vy jdete...“

  Já: „Do archeologie.“

  Pani: „Jo... to tady mám napsáno – paní nebo slečna Č.“

  Já: „Jojo, slečna.“

  Pan hlídač: „Prosimtě, to je jasný, že slečna, ne?“

  Pani: „Tak ale může bejt vdaná, ne?“

  Pan: „Dyť by to byla škoda – taková mladá, aby si vzala nějakýho blba, že jo?“

  Tak jsem se jenom smála a šla jsem. Cestou jsem potkala pani, kterou znam, ale automaticky jsem řekla „dobrý den“. Až později mi došlo, že je to tety kámoška, který můžu tykat. Neva.

  Tu mouchu, co tu se mnou furt lítá, bych si měla už nějak pojmenovat. Třeba Lóra. To je drsňácký jméno pro mouchu.

  Přišel sem pán z historie, půjčit si něco z vitríny, prej to zejtra vrátí... tak schválně.

  Byla tu za mnou mamka s bráchou. Brácha mlel mouku na kameni jako Robinson.

pátek 8.7.2016

  Už asi hodinu je tu ten pán z prehistorie a v něčem se tam rochá.

  Přišla pani a prej: „Dobrý den, já hledam šéfa. Nevíte, jestli tu neni někdo takovej?“ Tak jsem ji poslala za tím pánem. Něco tam spolu montovali a měřili a upravovali.

  Jsem si četla, a pán při odchodu: „Vidím, že je to napínavý.“

 

úterý 12.7.2016

  Dneska jsem si nařídila blbě budík, takže jsem dorazila úplně uřícená.

  Teď jsem v sálu historie a stýská se mi po archeologii.

  Už asi pětkrát se mi podařilo tu přizabít. Fakt žůžo.

  V archeologii je místo mě týpek, prej Honza, tak si tykáme, no. Za mnou přišel, prej, kde je v archeologii kropáček. No jasně, že ho nenašel, když je za tou odsouvací zdí. Prej tam ještě něco bliká. S tím už jsem poradit nedokázala.

  Furt tu něco praská, to se mi nelíbí.

  Byl tady ten pan hlídač, co se pořád mračí. USMÁL SE NA MĚ!!!

  Zase přišel Honza, prej: „Dobrý den, jsem se rozhod, že tě budu dneska otravovat celej den.“ Chtěl vědět, co má dělat, když jeden ten zvlhčovač vzduchu teče. Na to jsem měla jen jedno řešení: „Dej tam hadr a řekni to paní R.“

středa 13.7.2016

  Byla tu paní. Byla fajn.

  Byla tu pani odvedle pro katalog Oriflamu. Hrozně se divila, že v tom šeru vidim na čtení. Vidim v pohodě.

 

čtvrtek 14.7.2016

  Byla tu skupinka z kreslícího tábora. Ještě, že jsou daleko, jinak bych z nich asi vykvetla (házim obočím jako Draco Malfoy).

  Rozlila jsem tu pití, ale už to uschlo.

  Asi v půl druhý sem přišel kluk, mohlo mu být tak devět. Nejdřív vypadal, že neumí mluvit, ale pak spustil přednášku, a já nevěděla, jestli utéct nebo vybouchnout smíchy.

  Nejdřív mluvil o nějakym spisovateli, potom mi řekl všechno o založení Plzně a Prahy a o tom, co kdy a jak řekl Karel IV. Měl u toho neuvěřitelně důchodcovský móresy.

  Když jsem se chystala k odchodu, přišel nějakej děda a prej: „Neni tu takovej kluk? On utek z polepšovny a dole na něj čeká policie.“

  Klidně bych tomu věřila. Byl to fór, ale stejně.

  Na vrátnici se se mnou začal úplně v pohodě bavit pan hlídač – on si mě konečně pamatuje! Asi po čtyřech letech!

  Dobře, zapamatoval si mě už před rokem, ale zase mě pak zapomněl.

pátek 15.7.2016

  I pan druhej hlídač si mě pamatuje. Proč si mě všichni zapamatovávaj až poslední den?

  Můj poslední den v historii. V archeologii je stolek, lepší světla, lepší ovládání světla, televize a návštěvní kniha dostatečně daleko, má lepší kropáček a tajnou místnost na kropáček. A taky lampičku a wifinu. A hlavně nemá zabijáckou podlahu. A má lepší klima.

  Historii musim připsat k dobru teploměr a zvlhčovače, co nedělaj potopy. Taky je tu kamrlík navíc, ale s mega vrařednou podlahou!

  Nejlepší je to stejně v jedničce. Říká se tomu sálu příroda, ale nevím, proč. Tam je denní světlo, stolek, normální podlaha a žádný zvlhčovače. V srpnu tam budu dva dny.

  Byli tu dva lidi a hledali porcelán. To trochu boří mou teorii o tom, že do porcelánu nikdo nechodí.

Dodatek:

  V srpnu 2016 jsem nepsala, ale byla jsem v jedničce a ve zbrojnici. Ve zbrojnici je zima, temno a nestrategické umístění stolečku.

  2017 jsem strávila dva dny v muzeu číslo dva, na dvě akce jako výpomoc, kde jsem potom 2018 na jedné z těchto akcí pomáhala znovu. Byla jsem ve všech, krom jednoho sálu. V srpnu 2018 budu týden v muzeu číslo jedna, v sálu dva. Takže už jsem byla všude, kromě porcelánu...

Dodatek dodatku:

Je rok 2020 a stále jediný sál, ve kterém jsem nehlídala, je porcelán. To už je holt můj osud.