// old pieces // vol. 2

 

KOUZLO KNIHOVNY

 

Prudce jsem otevřela dveře knihovny a doslova vletěla dovnitř, abych se skryla před obrovskými dešťovými kapkami, které se rozprskávali o chodník. Zmrzlá a mokrá jsem se vyškrabala po schodech nahoru do oddělení mládeže, abych si už pošesté vypůjčila svoji nejoblíbenější sérii knih – Deltoru.

Když jsem však vešla dovnitř, za knihovnickým pultem nikdo neseděl. Zastrčila jsem do kapsy u džín připravenou kartičku a zamířila rovnou ke známému regálu Scifi&Fantasy. I poslepu bych našla poličku, kde se skývalo osmnáct knižních titulů Emily Roddaové.

Sedla jsem si do dřepu, abych viděla, kolik z nich je rozpůjčovaných. Neuvěřitelné štěstí! Byla tu celá první série, dokonce i starší vydání. Popadla jsem všech osm knih prvního vydání a přitiskla jsem je k sobě. Zavřela jsem oči a užívala si ten okamžik – vždycky jsem si je musela půjčovat po jedné a teď jsem je tu měla všechny pohromadě. Najednou se mi do nosu vloudil slabý závan něčeho dost podobného síře.

„Hledáte něco?“ Otočila jsem se a spatřila postaršího muže s tmavě šedými vlasy až po ramena, jak se nade mnou sklání a přátelsky se usmívá. Trochu zaskočena jsem se postavila a snažila se mu jeho úsměv oplatit. Že by knihovník? Kam ale zmizela ta červenovlasá paní?

Jeho zrak padl na knihy v mých rukou.

„Skvělý výběr,“ poznamenal. „Být vámi, půjčím si i další série. Přišla byste o spoustu zajímavých událostí.“

„To máte pravdu, hlavně o Doranovy cesty. Už to čtu pošesté, taky bych se s ním ráda setkala,“ pousmála jsem se. Muž se usmál, vytáhl z kapsy několikrát překládaný starý papír a podal mi ho.

„Možná se ještě dočkáte,“ řekl s úsměvem a zmizel za roh. Na papíru stálo: Nic není nemožné. Chtěla jsem se vydat za ním, ale...zmizel. Za pulem zase seděla známá rusovlasá paní a pohléhla na mě s otázkou: „Máte vybráno?“

 

 

 

 

KOČIČÍ VOLBY

 

Když jednou šla kočka přes les, zakopla o kořen a zubem se kousla do jazyku. Vyjekla tak hrozně pisklavým hlasem až se před ní objevila zubatá pila s volebním lístkem. Překvapivě uměla mluvit stejným jazykem jako kočka. Podala jí volební lístek a řekla,,Věc veřejná tvůj hlas potřebuje. Já jsem Pila Kolozubá- odbornice na kořeny slov. Má matka už není žádná kočka, zakrývá ji tygří maska. Přesto je na pleťové masky odbornice. Když budeš volit věc veřejnou, dostaneš pleťovou masku" domluvila a zmizela. Kočka tedy věc veřejnou volila a pleťovou masku si užila.

SNĚHURKA

Láska mezi princem a Sněhurkou ani po létech nevyprchala - ale princezniny nervy na tom nebyly ani zdaleka tak dobře. Přestože byli trpaslíci více méně samostatní, stále neuměli vařit ani uklízet a tak si zvykli, že tuto práci za ně zastává Sněhurka. I když jim několikrát navrhovala, že za sebe pošle služebnou, odmítli. Chtěli pouze ji. A tak jim vařila, uklízela a prala. Když už si jednou myslela, že už nemůže mít víc práce, přišel za ní princ s tím, že by si přál děti. To už Sněhurka nemohla vydržet, hodila po něm vařečkou, sedla na koně a vydala se na cestu - na dovolenou. Bylo zrovna léto, ideální doba na pořádný odpočinek. Když ujela sedmero mil a ocitla se za sedmero horami a sedmero řekami, narazila na vysokou kamennou věž, kterou střežil zlý zelený drak. Zavrčel a chystal se na Sněhurku zaútočit. Ta však musela celá léta snášet svou příšernou nevlastní matku, takže byla zvyklá jednat s vrásčitými saněmi, a draka se nelekla. Vynadala mu, že tak strašně řve, že ji na svém panství nepřivítal a jestli má vůbec tušení, co jsou to pravidla slušného chování. Drak byl z jejího výstupu tak zaražený, že raději utekl. Není totiž nic horšího než naštvaná ženská. Sněhurka vyšplhala nahoru do věže, kde ji mile uvítala její korespondentní kamarádka Zlatovláska. Princezny si spolu dali mojito a Sněhurka poslala svému manželovi pohled, ve kterém ho varovala, že jestli se nezačne starat o domácnost a nedomluví trpaslíkům, už se nikdy nevrátí. Princ se jí snažil vyhovět, ale byl moc nešikovný a trpaslíci tvrdohlaví, tudíž nemohl její přání splnit. A tak Sněhurka zůstala ve věži se Zlatovláskou, kde si otevřely bar s vyhlídkou, a žily šťastně až do smrti.

 

 

NUDA JE ŠÍLENÁ

Sedim doma se žvejkou v puse,
a žvejkám, žvejkám v jednom kuse.
Protože se strašně nudím,
když jen školní sešit vidím.
Nuda je tak šílená,
dá se říct, že praštěná!

Ref.:
Co na mě tak koukáš, človíčku?
Já tu pouze skládám písničku...
Kdybych se tak hrozně nenudila,
tak bych asi neze-ší-lela.
Nuda je šílená, praštěná, hrozná.
Ten, kdo se nudí, tak to pozná.

Nuda se projeví vždycky,
když vyndavám nádobí z myčky.
Nuda se objeví rychle,
když v pračce jsou ponožky čisté.
Chtějte se cokoli učit,
hlavně se nechtějte nudit!

Nuda je šíleně hrozná.
Nudu já bezpečně poznám.

Ref.:
Co na mě tak koukáš, človíčku?
Já tu pouze skládám písničku...
Kdybych se tak hrozně nenudila,
tak bych asi neze-ší-lela.
Nuda je šílená, praštěná, hrozná.
Ten, kdo se nudí, tak to pozná.

Nuda je šíleně hrozná.

Nudu já bezpečně poznám.

 

 

 

TEORIE VELKÉ TRAMPOLÍNY

Jako vodopád-padám
jako poušť-strádám
vůbec nevím co si počít
asi musím znovu začít

Skákat!
Jako Jackie Chan si připadat
jako komodor Noringtn vypadat
Skákat!
Bez trampolíny zde žít
to se nedá-pevně věřit
Prostě skákat!

Jako řeka-hučím
jako oheň-syčím
a netuším co mám dělat
ale hlavně nejíst salát

Skákat!
Jako Chuck Norris si připadat
jako Stephen Full u toho vypadat
Skákat!
Bez trampolíny zde žít
to se nedá-pevně věřit
Prostě skákat!

Jako uragán-si lítat
a návštěvu pak vítat
vůbec nevím co bych si počala
kdybych tu trampošku neměla

Skákat!
Jako Jackie Chan si připadat
jako Stephen Full u toho vypadat
Skákat!
Bez trampolíny zde žít
to se nedá-pevně věřit
Prostě skákat!
MUSÍM!!!

 

 ZLATOKOP JUMPY

 

Jumpy dostal jednou nápad,

když přestal v Jumpárně chrápat,

že má se něco stát,

a že byl Jump jak jedle

tak rozhodl se hnedle,

a odjel na Jumpák.

Z Jumpárny si sebral sílu,

ženu, děti a pak dobrou vílu.

Mimoto pas a červy,

dal si do konzervy

a šel Jumpák vyhledat.

Ref. Ty jsi to moje Jumpo,

který mám tak rád,

vždyť ty mi stojíš za to

Jumpák za tě dát.

Přes tebe Jumpo mé néní,

jen ty jsi to moje Jumpo, Jumpošení.

Zkrátka a dobře,

ty jsi to moje Jumpo,

Jumpo kočičí :D

---

* Jumpo- Jumpyho zlato

* Jumpošení- Jumpyho radost

* Jumpárna- Jumpyho hospoda

* Jumpák- Jumpyho zlatý důl

 

 

JUMPYHO ŽIVOT

 

Zlověstný pohled

oranžová barva

obrovský nadhled

nad všechny zvířata.

 

Kulatý tvar

ale spíš šiška.

Vždycky je rád

když mu uklidí služka.

 

Nemá rád,

když je všeho moc

mohl by dostat

mořskou nemoc.

 

Jeho koníčkem

né zrovna častým

je skákání na něčem

co není moc čistým.

 

Všichni ho však mají rádi

hlavně Lady Jumperka

která by však nejraději

byla jeho manželka.

 

 

JUMPY POTTER

 

Jednou když se Jumpy nudil

tak ho tučňák zase prudil.

Jumpy se naštval a skočil pryč

tučňák šel za nim a vzal si rýč.

 

Provokoval Jumpyho dál a dál

pak Jumpy zařval a tak se ho bál.

Pak ho to však přešlo

a z poklidu zase sešlo.

 

Jumpy už to nevydržel

a hned kouzelnou hůlku držel.

Jumpy Potter útočí

ale učňák uskočí.

 

Mladá paní tučňáčice

zrovna dovařila ústřice.

Zavolala na oběd

a tučňák musel pryč odjet.

 

Tak se Jumpy klidu dočkal

vždyť si na to pěkně počkal.

 

 

KACHNÍ ÚTOK ANEB JUMPY VODÁKEM

 

Jednou se Jumpy v létě rozhodl, že se vydá na vodu. A aby si to opravdu užil, neřekl Lady Jumperce nic a nechal ji doma. Vypůjčil si již trochu postarší zelenou kánoi a vydal se vpřed po proudu řeky Vltavy. Pádlovalo se mu dobře a to deštivé počasí mu očividně dosti přálo. Sjel si v pohodě několik jezů téměř suchou nohou a bylo mu fajn, protože si mohl odpočinout od svého každodenního života a v klidu si užívat dovolenou.

Vlastně mu všechno vycházelo přesně podle plánů. Až do chvíle, kdy se mu do cesty připletla obrovská kachna. Jumpy si nejdřív myslel, že ji v pohodě obepluje, ale ať se snažil jak chtěl, kachna mu vždycky stála v cestě. Plul do leva, kachna před ním, plul do prava, kachna taky zamířila do prava. Jumpy se naštval a řekl a řekl si: Popluju rovně, však ona odletí.

A tak plul přímo proti kachně a myslel si, že má vyhráno, když v tom kachna otevřela zobák a tím odhalila velké ostré zuby. Jumpyho to docela udivilo, přecejen ještě nikdy zubatou kachnu neviděl. Kachna byla čím dál blíž a její zuby se nebezpečně přibližovaly k přídi kánoe. Kachna zacvakala zobákem až to vypadalo, že by snad chtěla loď sežrat. Jumpy už ani nezaváhal, popadl pádlo, máchl jím proti kachně a uhodil jí ho zobáku, čímž způsobil to, že mu její zuby spadly do lodi.

Kachna vesela zamávala křídly a odletěla na břeh. Jumpy se podíval na zuby ležící v jeho kánoi. Byla to zubní protéza! Jumpy se zasmál a pokračoval ve svém výletu. Když se za tři dny vrátil, Lady Jumperka mu vynadala za to, že jí nic neřekl a jen tak si zmizel. Jumpy jen pokrčil rameny a dal jí do ruky zubní protézu - jako suvenýr.