Poezie pro každou náladu // old pieces //

 

 

 

Krátké na pobavení

 

 

Kočka a babička

 

Babička si trhá chlupy

a při tom tak strašně úpí.

A ta naše dobrá kočka

ta si na to vždycky počká.

Proběhne hned tam a sem

strčí do ní ocasem

a pak kočka neblaze

skončí hned na podlaze.

 

 

Rybí nemocnice

 

V jedné hloubce podmořské,

žily ryby nemocné.

Jedna na chřipku stěžuje si,

druhá ploutev leduje si,

tu třetí zas hlava bolí

a čtvrtou za chvilku vyrážka zkolí.

A jen ta pátá zdravoučká                               

je zdravotní sestřička.

 

 

Limerik

 

Byl jedou jeden chlápek

a ten strašně miloval pátek.

Byl trochu na hlavu,

flák se o podlahu.

Chudák mrtvý chlápek.

(Umřel zrovna v pátek.)

 

 

 

 

 

Dlouhé na pobavení

 

 

 

Pomoc smradu

 

Skákala si veverka,

od pondělí do čtvrtka,

na vysokém smrku,

se silnou bolestí v krku.

 

Koupila mu kloktadlo

co působilo jako lochtadlo.

Zatímco se řechtal,

potichoučku mektal,

 

že má v krku lýkožrouta

co mu žere lýko

a že jestli s tím hned nepřestane

tak si sundá sako.

 

Když si sako sundal

smrad jeho potu lýkožrouta vyhnal.

 

 

Emoce s následky

 

Byla jednou jedna láva,

co měla strašně blbí práva.

Ze sopky nemohla ven,

ani když v krku měla hlen.

 

Byly zrovna druhohory

a všichni měli dlouhý nohy.

Tu lávu to dost štvalo,

až se o tom v novinách psalo.

 

Jednou přiletěl k ní pták,

co držel v ruce foťák.

Když si lávu vyblejsknul,

třpyt zlata se v ní zalesknul.

 

Naštvala se převelice,

že prý není popelnice.

Ta sojka co ji naštvala,

se šíleně řechtala.

 

V té lávě to zabublalo,

že rostlinstvo v sopce vzplálo.

Vydrala se a povrch,

přesně jak amatérský zloduch.

 

Vystřelila do výšky

a dinoušům spálila pelíšky.

Tak zemřela láva zlatá,

sojka a celá dino země svatá.

 

Horký letní den

 

Byla chladná zimní noc,

pod dekou přál jsem si moc

horký letní den,

byl v mé hlavě jak sen.

 

Tu vidím malého staříka,

jak vedle mě tiše naříká.

Tu zařval: "Staň se!"

A já na to: "Braň se!"

 

Pak všechno zmizelo,

mé tělo se zachvělo.

Viděl jsem slunce,

jak září fakt horce.

 

Divil jsem se všemu tomu

a vyběhl jsem z mého domu.

Našel jsem řeku se spoustou ryb

a taky můj školní sešit plný chyb.

 

Jak jsem však na školu pomyslel...

- kdo si to zase vymyslel?!?

Všechno zmizelo, jak slunce za mraky

a zimní oblohu hyzdily oblaky.

 

Byl už pryč, horký letní den

a mě po něm zbyl jen úžasný sen.

 

 

Jdu si takhle po cestě

 

Jdu si takhle po cestě,

uáá - nohy mě bolí.

Chtěl bych býti ve městě,

však jen strom tu stojí.

 

Kouká na mne zvysoka

a já jenom zírám.

Pocházím totiž z daleka.

Nebojte-není to Írán.

 

Tu se strom pohne

a vřele mi povídá:

"Seš pěkný tele,

co mi listí pojídá."

 

Vyplivl jsem listů zbytky,

vydal jsem se z lesa honem.

Cestou jsem si koupil kytky

a za rok se stal majorem.

 

 

 

 

 

Na uklidnění

 

 

Nová éra

 

Zbývá mu jen pár světelných let,

než ledem pokryje zem.

Dinosauři nevědí,

co spadne k nim za chvíli.

Nevědí, že je to poslední letní chvíle

v celém jejich životě.

Když spadl na zem,

onen meteorit,

vysílal zimu

na celu krajinu.

Voda však nezamrzla,

domovem jejich se stala

a tím život na zemi zachránila.

 

 

 

 

 

 

Brány snů

 

Měla bych spát,

ale nechce se mi.

Myšlenek padesát

hlavou honí se mi.

 

Chci toho hodně stihnout,

oči se mi zavírají.

Půjdu si asi lehnout,

brány snů se mi otvírají.

 

Octnu se na prostranství,

vedle mě palác hoří,

to je má šance na hrdinství,

v žilách krev mi vaří.

 

V ruce svírám meč,

dlaně potí se mi.

Někdo mi radí: „Uteč!“

Já odpovídám: „Nechce se mi.“

 

Rozběhnu se zprudka

k nepřátelům čelem.

Cesou zachráním i krtka,

choulil se v úkrytu malém.

 

Pyšně se rozhlížím kolem

na to, co meč zachránil.

Brány snů zavřely se málem,

když budík ráno zazvonil.

 

Poslepu zmáčknu tlačítko

nechce se mi ještě vstát.

Brány snů otevřou se zakrátko

a já budu v klidu spát.

 

V nemocnici

 

V nemocnici není běs,

jak všichni pořád říkají.

Je jenom hrozný děs,

jak pomalu dny ubíhají.

 

Přijdete a vybalíte si

vezmete si pyžamo,

zalehnete, počtete si,

ale všechno nadarmo.

 

Za chvíli vás to nebaví,

začnete luštit sudoku

to vás ale unaví

a radši si lehnete pod deku.

 

Hudba je jediná záchrana

dokud se přehrávač nevybije.

Pak zmizí všechna zábava

a čas už se ničím nezabyje.

 

Nezbývá než zírat do zdi

občas taky do stropu.

Když už máte toho dosti,

kouknte na světlo na sloupu.

 

Není jak vybít energii

- potřebujete běžet!

A když máte nějakou alergii

musíte v klidu ležet.

 

Když nastane ten okamžik,

kdy už se domů vracíte

připomene vám možná kolibřík,

že volno navždy ztrácíte.

 

 

 

 

Trochu depresivní

 

 

Vrána

 

Bylo to jednou

časně z rána,

když na strom najednou

usedla vrána.

 

Krákala do nebe.

Načpak asi?

Neznělo to vesele.

Pročpak asi?

 

Odpověď se zjeví,

když dolů kouknete se.

Nad její zemí

duje zmatek přece!

 

Chtěla by jednat,

nemůže však.

Není to člověk,

je to jen pták.

 

Zbývá jí jen přihlížet

nesmyslným bitvám

a snažit se odletět,

- odejít někam.

 

 

Tma

 

Když se otočíš

tak ji spatříš.

Všude se vnukne,

o nic neťuke.

 

Nelze ji zabít,

však ani polít.

Každý ji pozná,

hvězda ji nezná.

 

Děti se jí bojí,

a slunce pak zbožňují.

Pohltí vše, co v cestě má,

je bojovná, ale i zlá.

 

Bez citu však není,

i když většinou nemá slitování.

Odchází hned s rozedněním

a přichází zas při večeřích.

 

Tma má mnoho tajemství,

a když se ti poštěstí,

nalezneš, že fantazie

ti zdravý rozum nezakryje.

 

Tmu však nikdo nemá rád,

leda hvězda, noční pták.

Ona se však nevnucuje,

a na nebi přenocuje.

 

A ti, co tmu nesnášejí,

nikdy pravdu nepoznají.

 

 

Moji rodiče vlkodlaci

 

Vlkodlak je máma,

vlkodlak je táta.

Ti dva jak se vidí

nic je nezastaví.

 

Cení dlouhé tesáky,

já jen koukam se z dálky.

Nemůžu je zastavit,

a tak si rozum zachránit.

 

Pak se začnou trhat, kousat,

a já furt musim v dáli koukat.

Jeden z nich vyhraje zakrátko

a já bych se schovala daleko.

 

Jenže to já nemůžu,

takže si nepomůžu.

Nejradši bych se rozpůlila,

než furt sem tam přebíhala.

 

Musím hrát na obě strany,

pak z toho mám bolení hlavy.

Proč? Nechci si vybírat!

A sama se někde zakopat...

 

 

Výlet s andělem

 

Spatřil jsem anděla,

oblohou letěl.

Co s tím kdo nadělá?

Já za ním běžel.

 

Když jsem ho doběhl

byl už na zemi,

a tak jsem ho předběhl

se svými otázkami.

 

"Anděli, pověz mi:

Ty mě máš chránit?"

"V ničem ti přeci

nemohu bránit."

 

"A proč létáš na zemi,

když můžeš nahoru?"

"Protože se mi

zachtělo jít dolů."

 

Nebyl moc rozmluvný,

to musím uznat.

Je-li však pravdomluvný

musím sám poznat.

 

Ptám se ho na hory,

lesy, řeky a nebe.

Na Saharu, na Taury

a on jen:"Prosim, tebe..."

 

Nevěděl jsem,

co na to říct.

Tu navrhl jsem:

"Půjdem chleba upíct."

 

Nic nenamítal,

šel se mnou domů.

A tam ho přivítal

pes jak stádo koňů.

 

Zatím co se chleba pekl

byl jsem celkem rád,

když mi takhle anděl řekl:

"Chtěl bych cestovat."

 

Nebyl s tím snad žádný problém,

anděl létat uměl.

A potom jistě po dobrém

k tomu moji duši přiměl.

 

Letěli jsme do Londýna

a zrovna bylo deštivo.

Dole seděla blondýna

a pán co bil na zdivo.

 

Na řadě je Francie,

Paříž, Seina, Notre-dame.

Mám moc rád akácie,

tak tu jednu ponechám.

 

Do španělskéhu Madridu,

na Mallorcu a Ibizu,

jel jsem jen pozdravit dědu,

anděl chtěl hned na Pisu.

 

V Itálii bylo fajn.

Já viděl tolik moří!

Neměl jsem však ani šajn,

že v mé kuchyni hoří.

 

Všechno doma hořelo.

Koukl jsem na sebe.

Mé tělo jen leželo,

a pak jsme letěli do nebe.

 

 

 

 

 

 

Životopisy v básních

 

 

Černovous

 

Narodil se v Bristolu,

nejedl však u stolu.

Vyrazil si na moře,

na Atlantik, na bouře.

                         

Ve Francii s Hornigoldem

prochází se lodním skladem.

Concorde se jim zalíbila,

pirátství se zasvětila.

 

Na Concorde byl kapitánem,

co však s tím francouzským jménem?

Vyslechl rad mořské panny,

hle-Pomsta královny Anny!

 

Život skončil v Ocracoku,

tady totiž neměl kliku.

Jeho život ustává

kordem pana Maynarda.

 

 

Stede Bonnet

 

Stede Bonnet se jmenoval,

Brodgetown mu život dal.

Nebyl jako Spiderman,

byl to pirát gentleman.

 

Na Pomstě se proslavil,

důstojně to oslavil.

Teachovi však tak dal háka,

a tak zas spadl na smetáka.

 

Odplul pak do Virginie,

- ne není u Sicílie!

V Delaverském zálivu

mu osud křídla přistřihl.

 

U Charlestownu bojoval,

pět hodin se nevzdával.

Však nakonec byl odvlečen

a na šibenici oběšen.

 

 

Bartholomew Roberts

 

Byl zrovna dubnový den,

kdy Černý Bart je narozen.

Ve Walesu se mu líbilo,

ale špatně se tam loupilo.

 

I když začal otrokářsky,

choval se k nim celkem hezky.

Pak se přidal k Davisovi

a za pár chvil byl jako nový.

 

Měl dost přísná pravidla,

co chránila jeho plavidla.

Pak přepad lodí čtyři sta,

ale už byl skoro penzista.

 

Jednou v mořích Gabonu

měli velkou oslavu.

Pravidla tak porušili

a smrtí na to doplatili.

 

 

 

Henry Avery

 

Na Bahamách pochoduje,

nelegálně obchoduje.

Prodává tam otroky

má na ně velké nároky.

 

Nejdřív byl jen zástupce

potom velel posádce.

Vydělával pro španěly,

kradl loupil, zajal lodi.

 

Na Bahamách kradl stále

a Jamajka nebyla o moc dále.

Zaměstnal pár francouzů

a měl problém jako sůl.

 

Guvernéry podplácel

a taky na to doplácel.

Utekl hned do Irska,

však čest tam zpátky nezískal.