Zlověstná sestra // old pieces //

 

ZLOVĚSTNÁ SESTRA

 

Markéta Čechurová

 

ZLOVĚSTNÁ SESTRA

 

 

 

 

RODOKMEN

 

 

 

 

RODINNÁ PRAVDA

 

 Jen tak na úvod, celý tento příběh je o třech sestrách Sanchezových.

 Nejstarší Rachel(26) pracuje jako fotografka, nemá ráda rodinné tradice jako např.: to, že všichni členové rodiny musí bydlet v jejich obrovském rodinném domě, a taky si musí nechávat své rodné příjmení i když se vdají a.t.d.

 Neustále se hádá se svou sestrou Claire, která je její přesný opak. Rachel nejvíc ze všeho štve, že je Claire nezaměstnaná a nezodpovědná.

 Prostřední sestra Lyndsay(24) je prostřednicí mezi Rachel a Claire. Při jejich hádkách se snaží uklidnit hlavně Rachel, která skoro vždycky nadává. Lyndsay pracuje jako kuchařka v místní restauraci. Proti tradicím nic nemá, protože rodina je pro ni vše.

 A nakonec nejmladší Claire (21) miluje svobodu a svou bezstarostnou a nezodpovědnou povahu. Momentálně je bez práce, ale ani se nesnaží si nějakou najít. Rodinné tradice má moc ráda, protože díky nim má střechu nad hlavou.

 Jejich máma umřela, když Rachel bylo 7 let. Od té doby je vychovávala babička Prue(z máminy strany) a táta Sam, který každou chvíli odjížděl na služební cesty. Jejich babička na ně měla vždy čas i přes to že se v jejich domě děly divné věci...

 

 Jednou, když Lyndsay šla kolem babiččina pokoje slyšela jak mluví s otcem o nějakém nebezpečí a ničení démonů.

 Když to řekla sestrám, Rachel jen řekla: ,,Ále to zas mluvila o tom seriálu, na kterej se dívá každou středu,‘‘ usmála se a odešla. Claire však projevila neobvyklý zájem a navrhla, aby prozkoumaly dům a zjistily víc.

 Koupelna: šampony, mýdla, haldy ručníků- takže nic zajímavého. Obývák: videokazety, dvdčka - nic neobvyklého. Jejich pokoje samozřejmě vynechaly :-) . A pak byla na řadě kuchyň- KONEČNĚ něco našly.

 Otevřely skříňku, ve které bylo spousta sušeného pelyňku a dalších bylin v sušeném stavu- jasně, babi byla bylinkářka- ale za pár sklenicemi našly malé lahvičky s barevným obsahem a s nápisy Kouřový lektvar nebo lektvar na zničení démona typu C a další divné věci. V tom Claire blesklo hlavou:,, Lyndsay, proč vlastně nesmíme chodit do sklepa?‘‘ Jak to dořekla, rozeběhly se ke dveřím od sklepa.

 Claire stiskla kliku… Nic! Zalomcovala dveřmi co nejvíc to šlo- a to bylo fakt hodně- a dveře se s hlasitým skřípotem otevřely.

 Lyndsay rozsvítila světlo. Sestry vešly do místnosti a pro jistotu nechaly dveře otevřené.

 Na sklep to tam vypadalo celkem dobře. Zelený koberec, čistě bílé stěny, udržovaný nábytek a spousta starožitností jako třeba kyvadlové hodiny dědy Arthura a nebo váza babiččiny sestry Alice Melisi.

 Uprostřed místnosti stál dřevěný stůl, na kterém ležela tlustá kniha s hnědočernýma koženýma deskama. Lyndsay zamířila ke knize. Na jejích deskách byl obrázek blesku s dvěma meči přes- znak Sanchezovic rodiny.

 Claire zaujala váza Alice Melisy. Byla modrá se zlatými znaky. Váza měla na vršku poklop, také modrý, ale s červenými znaky.

 Do pokoje vrazila Rachel,, Co tady k čertu děláte?‘‘. Lyndsay se otočila a začala Rachel vysvětlovat na co přišly. Claire stále zkoumala vázu a její víčko, se kterým jako váza moc nevypadala.

 Zaryla nehty pod víčko.

 ,,Radši bych to nedělala...‘‘ řekla Rachel, ale už bylo pozdě. Claire odklopila víčko a z té vázy vylétla tři světýlka- modré, červené a zlaté. Vylétla do vzduchu a každé vlétlo do jedné sestry- zlaté do Rachel, modré do Lyndsay a červené do Claire.

 Claire se lekla a vázu zase zaklopila. Ani jedna z nich neměla vysvětlení pro to co se teď stalo a tak se rozhodly, že ten strašidelný sklep radši opustí.

 Za ten den se už naštěstí nestalo nic podivného a tak měly čas na přemýšlení. Claire přemýšlela o těch barevných světlech, Lyndsay o tom co by mohlo být v té knize a Rachel o tom jak má zítra vyfotit toho slavného herce. Jak si tak přemýšlely, uběhlo několik hodin a najednou tu byla hodina do půlnoci.

 Bylo už pozdě a tak šly spát. Jediná, která dokázala klidně usnout byla Rachel, protože věděla, že zítra musí být do práce dobře vyspalá. Když už všechny sestry zhasly, Prue usoudila, že spí. Proplížila se do dolního patra a namířila si to do sklepa. Otevřela dveře, vešla do vnitř a zavřela za sebou. Došla ke knize a otevřela ji. Tak dvě minuty listovala, než se zastavila na straně 86.

 Nadechla se a začala číst: ,, Slyš má slova, slyš mé hlasy, duchu Julie z druhé strany. Objev se tady přede mnou, překroč propast bezednou.’‘

 Zasvítilo žlutozlaté světlo a před Prue se objevila hnědovlasá žena v bílých šatech a světlou pletí. Byla to Julia- matka Rachel, Lyndsay a Claire.

 ,,Ahoj, mami. Co se děje?‘‘ řekla Julia.

 ,,Holky prohledávaly dům.‘‘

 ,,A našly něco?‘‘ zeptala se podezíravým hlasem Julia.

 ,,Mám dojem, že ano, protože ve skříňce s lektvary, byly prohozené skleničky. Ale určitě nic nechápou, je to na ně moc magické‘‘ ujišťovala ji Prue. Zdálo se, že Julia pochopila a prohlížela si pokoj. Zastavila pohled až na váze její tety. Měla teď znaky namalované červeně a a víčko zlatě.

 ,,Myslím, že něco určitě tušily,‘‘ řekla a ukázala na vázu. ,, Myslíš, že vypustily Aliciny schopnosti?‘‘ zeptala se Prue, ale jako otázka to moc neznělo.

 ,,Měla bys jim to říct,‘‘ usoudila nakonec Julia. ,,A co nejdřív. Už budu muset jít, jinak bude mít táta zase řeči.‘‘

 ,,Pozdravuj ho ode mě,‘‘

 ,,Jasně,‘‘domluvila a zmizela ve víru zlatožlutého světla. Prue si povzdychla, zavřela knihu a šla spát. Noc byla klidná, tmavá a bez větru.

 

 

 

DRUHÝ DEN

        u Rachel v práci

,,Trochu do leva.‘‘

,,Zleva? Zbláznila jste se? Z levé strany mám velký nos. Bude to zprava‘‘

,,Jak myslíte. Na té fotce budete vy, ne já,‘‘ řekla Rachel. ,, Počkejte chvíli, došel film, dojdu pro nový.‘‘

,,Ať to dlouho netrvá!‘‘

Rachel obrátila oči v sloup a šla pro film.

 ,,Kde je sakra ten film?‘‘ jak jen řekla slovo film, objevil se jí v ruce.

 ,,Páni!‘‘ vydechla Rachel a vrátila se k focení protivného herce.

 

         

        u Lyndsay v práci

 ,,Lyndsay, zmrzlinový pohár s ovocem, stůl 6, rychle.‘‘

 ,,Hned to bude,‘‘ řekla Lyndsay a vydala se k mrazáku. ,,To, ne! Kdo zas zapomněl zavřít mrazák? Všechna zmrzlina je polorozteklá,‘‘ řekla a mávla rukou směrem k mrazáku. V tu ránu celý mrazák zamrzl.

 ,,Oh, to je...ehm…podivné,‘‘vykoktala ze sebe a začala nandavat zmrzlinu.

 

        doma v kuchyni

 ,,Hlavně to pořádně osol!‘‘

 ,,Babi, snad si nemyslýš, že mě Lyndsay nic nenaučila,‘‘ řekla s úsměvem Claire a míchala omáčku.

 ,,Jen si chci ověřit, že tě do té práce vezmou.‘‘

 ,,Babi, v té práci budu vařit kafe, ne omáčku.‘‘

 ,, Ahoj, dneska se mi stalo něco dost divného,‘‘ vrazila do kuchyně Lyndsay.

 Claire se lekla, že vykřikla a hrnec s omáčkou i se sporákem vzplanul. Lyndsay natáhla ruku a sporák s hrncem, který byl ještě před chvílí v plamenech, zamrzl.,,Tohle, přesně tohle se stalo. Zmrazila jsem celý mrazák!‘‘ 

 ,, Ahoj, dneska se mi stalo něco dost divného,‘‘ řekla Rachel, když přišla.

 ,,Jo,jo, my víme,‘‘ odpověděla Claire. Rachel povytáhla obočí.

 ,, Ale no tak,‘‘ promluvila Prue. ,,Nebudete se tu snad hádat‘‘

 ,,Jasně, že ne,‘‘ řekla klidným hlasem Lyndsay. ,,Ale budeme poslouchat co to znamená, protože ty nám to řekneš.‘‘

  Prue se lekla a koktala,,A... a jak víš, že.... to vím zrovna já?‘‘

 ,, Babi, nemusíš se pokoušet to skrýt stejně víme, že to víš a jestli nám to neřekneš, tak se odstěhuju, vdám se a změním si jméno a rozbiju nějakou starožitnost.‘‘

 ,, No  tak dobře,‘‘ začala a měla radost, že to konečně může říct,, začalo to asi takhle: já a moje starší setra Alice jsme jednou šli na procházku a napadl nás démon. Já jsem se stihla schovat, ale Alice se mu postavila, aby nás ochránila. Démon však po ní hodil blesk a ona se nestihla vyhnout. Omdlela, démon ji chytil za ruku,proměnil se v blesk a zmizel i s Alicí. Já na to jen koukala a snažila se pochopit co se to stalo. Pak jsem si sedla na místo, kde ležela Alice a brečela jsem. Tak za dvě hodiny se přede mnou objevil oblak modrých hvězdiček a pak...Alice! Měla jsem velkou radost, že ji zas vidím. Pak jsem si všimla, že Alice drží v ruce vázu- tu, kterou jste otevřely ve sklepě. Alice ji otevřela a do mě vlétlo zlaté světlo. Pak jsem se jí zeptala jak se dostala zpátky a ona mi odpověděla, že našla tu vázu, otevřela ji a tak se z ní stala čarodějka. Stejně jako ze mě,vaší matky a ...... vás!‘‘

 

 

 

 

 

 

 

 

ANDĚLSKÉ ČAROVÁNÍ

 

 ,,Babi, to je sen, viď? Za chvíli se probudím a vše zas bude jako dřív, že jo?‘‘,řekla Lyndsay, ale snad už ani nedoufala, že Prue řekne ano.

 ,,Co myslíš, že ti odpovím?‘‘

 ,,Neříkej, že se ti to nelíbí'' řekla Claire pohoršeně, vždyť to je něco úžasnýho-něco úplně mimořádnýho.‘‘

 Ticho. To ticho narušila Rachel.

 ,,Ještě řekni, že táta je taky něco nenormálního. Vůbec by mě to nepřekvapilo.‘‘

. Prue nasadila chytrý výraz. ,, Myslím,‘‘ začala ,, že by tě hodně překvapilo, kdo tvůj otec je'' a udělala napjatou pauzu. Lyndsay už to začalo nudit a tak promluvila.

 ,,Budu hádat. Je to démon, čaroděj, skřítek nebo snad něco horšího o čem ani nemam tušení, že existuje?‘‘

 Prue se zamračila. ,,Místo horšího jsi měla spíš říct lepšího,‘‘další pauza ,, je to anděl ‘‘.

 Rachel se začala smát ,, To je dobrej vtip,‘‘ smála se. ,,Když furt řikáš, že Claire je hodně podobná tátovi a ta v sobě nemá ani desetinu, natož třetinu anděla.‘‘

 Claire se to očividně docela dotklo. ,,Co tím chceš jako říct? Že jsem zlá?‘‘

 Rachel se přestala smát. ,, Promiň, ale andělé jsou zodpovědní, starostliví, spolehliví a mají práci.

A ani jednu z těch vlastností nemáš.‘‘

 Claire tyhle poučné řeči dost vytáčely a tak prohodila:

,, Zato ty máš všechny, co? Možná, že jsi mi mou andělskou třetinu sebrala. To by ti bylo podobný!‘‘ domluvila a odešla k sobě do pokoje.

 Rachel samou zlostí div nepukla. ,, Nic si z ní nedělej,‘‘ řekla konejšivě Lyndsay ,, zase jí to přejde......... jako vždycky.‘‘ A objala ji.

 ,,A aby jste se nemusely ptát,‘‘ začala Prue tajemně ,, ty údajné pracovní cesty vašeho táty...... víte, každý anděl má práci starat se o dobré čaroděje, čarodějky a další bytosti, takže v tu dobu byl u nich,‘‘ domluvila a nejistě čekala co holky na to. Claire poslouchala za dveřmi.

 ,, A kde je vlastně teď?‘‘ zeptala se Lyndsay.

V tu chvíly se před nimi objevil vír zlatých jiskřiček a v nich..... Sam!

Holky strnuly udivením. Dokonce i Claire, která vše sledovala škvírou ve dveřích.

 ,,Tati?‘‘ vykřikly všechny najednou.

 ,,Ale... jak, to...,‘‘ koktala Lyndsay.

 ,,Anděl. Čekalas, že přijde dveřmi? Já teda jo,‘‘ odpověděla jí Rachel.

 ,,Holky, to je fajn, že vám babička vše vysvětlila. Vy jste se ale změnily. A jak dlouho, že jsme se to neviděli?‘‘ řekl Sam hlasem klidným a radostným zároveň.

 Rachel vstala ,, Skoro rok!‘‘ řekla hořce a odešla. Sam se za ní smutně díval.

 Lyndsay nahodila úsměv ,, Vítej doma, tati ‘‘ řekla a vrhla se mu kolem krku. Sam byl rád, že alespoň jedna z dcer mu nevyčítá, že jako anděl má hodně práce.

 

Druhý den:

 

 Rachel už ta naštvanost přešla stejně jako Claire. V tomhle domě to nikdy nikomu dlouho nevydrželo.

 Venku bylo hezky, slunce svítilo, vítr nefoukal a všude byl klid. Teda až na Sanchezovic dům. Z Claire ta zlost sice už vyprchala, ale v Rachel ještě kousek zlosti zbýval. Ta zlost nebyla na sestru, ale na tátu. Jistě, že ji muselo štvát, když Sam si kliďánko na rok odcestuje někam do prkvančic a pak si sem nakráčí, jen tak, jakoby nic. To by zodpovědného člověka jako je Rachel naštvalo fakt dost hodně. Až po okraj- jak říkávala Julia, když ještě žila. Rachel měla naštěstí taky vlastnost zachovat chladnou hlavu, takže nebyla naštvaná tolik.

 Když vstala a oblékla se a sešla dolů do obýváku. Tam k jejímu překvapení seděla celá její šílená rodinka a všichni se usmívali.

 Lyndsay si jí všimla jako první. Vstala z gauče a zamířila k Rachel.

 ,,Áá, Rachel!‘‘ usmála se ,, zrovna tady máme takovou zajímavou diskuzi‘‘. Vzala Rachel za ramena a obě se posadily. ,,Snad to není žádné kouzlení, protože toho mám už dost!‘‘ řekla Rachel trochu zvýšeným hlasem.

 ,,No, vlastně jo. A souvisí to s vámi i se mnou‘‘ řekl pomalu a tiše Sam.

 ,,No jo, tatíček je andílek‘‘ pronesla Rachel trochu s výsměchem. Sam stejně jako ostatní dělal, že nic neslyšel. ,,Tak to vybal, otče, jaký schopnosti dostanem teď?‘‘ řekla Rachel znuděně.

 ,,No, to já právě nevim.‘‘ Všichni vykulili oči.

,,Andělé mají schopnost léčit, přemisťovat se a manipulovat s časem. Manipulování časem může však připadnout jen andělům, takže to spíše bude jen krátkodobé zastavení času v nejbližším okolí.‘‘ domluvil a usmál se. Claire přemýšlela, přemýšlela a nakonec řekla: ,, Tu poslední větu nechápu‘‘ a přemýšlela dál. Rachel se zvedla a řekla ,, Potřebuju kafe.‘‘ A v tu chvíly se jí v ruce objevil šálek horké kávy. Zaskočilo ji to a tak hrnek upustila. Lyndsay se lekla a jak to vždy dělávala, natáhla ruce. V tu chvíly se hrnek zastavil ve vzduchu.

 Claire vykřikla ,, Aha, takže mrazení času. Už to chápu‘‘. Lyndsay z toho byla dost udivená a tak seděla  s nataženýma rukama a zírala na hrnek, dokud ho Rachel nevzala do rukou a postavila na stolek.

 Prue se usmála ,, No, teď už víme jakou schopnost máš ty  Lyndsay‘‘. Lyndsay se už vzpamatovala a zeptala se:

 ,, Takže už žádné překvapení o čarodějnických schopnostech?‘‘.

 ,, U tebe už ne‘‘odpověděla Prue. ,, Ale ještě zbývají dvě schopnosti‘‘.

Rachel si vychutnávala svoje přičarované kafe a snažila se pochopit věci, které se právě dozvěděla.

 V tu chvíli se v místnosti objevil černý dým, ze kterého se během vteřiny stal muž v černém hábitu s modrou koulí s blesky uvnitř v ruce. Napřáhl ruku a hodil kouli směrem k Lyndsay. Ta však už o své schopnosti mrazení času věděla a tak kouli s výkřikem zastavila.

 ,, Co?!?‘‘ vyštěkl muž udiveně.

 Prue využila jeho údivu a vytáhla z kapsy malou lahvičku s fialovým obsahem a hodila ji proti muži. Jakmile se lahvička ve vzduchu otevřela a její obsah se střetl s mužem, následoval výbuch doprovázený jeho řevem.

 Koule už rozmrzla a narazila do stěny, která to-díkybohu- přežila.

 ,, Co to bylo?‘‘ řekly všechny tři sestry najednou. Prue se na ně podívala s ledovím klidem.

 ,,Démon typu D. Schopnosti: přemisťovat se a házet bleskové koule. Zabíjí hlavně…‘‘.

Lyndsay ji přerušila. ,, Babi ty krvácíš!‘‘

 Když si všimla krvavého šrámu na ruce.

 ,,Asi když ten démon vybouchnul. Nic to není,‘‘ opáčila Prue.

 Rachel však řekla: ,,Počkej, vždyť jedny z nás umí léčit. Můžeme to zkusit vyhojit.‘‘A zamířila k Prue.

 ,,Při nejhorším ti to vyléčí táta,‘‘ zasmála se Claire. Rachel se usadila u Prue a řekla: ,,Tak, tati, jak se teda léčí?‘‘ Sam jí ochotně začal radit.

 ,,Napni dlaně a dej je nad ránu a přej si, aby se vyléčila,‘‘

 Rachel udělala to co jí řekl a plně se soustředila. Všichni sledovali Rachel a čekali co se bude dít. Samozřejmě, že se něco stalo. Rachel se rozsvítily dlaně zlatou září a rána náhle zmizela. Což se ovšem nedalo říct o krvavé skvrně na Prueině tričku.

 Rachel otevřela oči. ,, Bezva, dokázala jsem to,‘‘vykřikla nadšením. ,,No Claire, můžeš trénovat přemisťování,‘‘

 Claire se usmála a otočila se na Sama. ,,Tati?‘‘

 ,,No, je to lehký. Mysli na místo, kam se chceš přemístit a soustřeď se. Pro začátek zavři oči. Půjde te to tak líp,‘‘

 Claire to pochopila, ale nepřišlo jí to zas tak lehké.

 ,,A kam se mám přenést?‘‘ zeptala se.

 ,,Třeba do kuchyně,‘‘ navrhla Rachel. Claire přikývla. Zavřela oči a myslela na kuchyň a plně se soustředila. Asi po půlminutě otevřela oči.

 ,,Ach, jo,‘‘ vzdychla, když zjistila, že je stále v obýváku.

 ,,Musíš se víc soustředit,‘‘ řekl jí Sam učitelsky. Claire si povzdechla a udělala to samé ještě jednou. Ostatní ji napjatě sledovali. Chvíli to trvalo, ale nakonec jim Claire zmizela ve víru červeného světla a pak se vypařila i s ním.

 Za moment ji slyšeli, jak volá z kuchyně, že babička pálí oběd. Prue se okamžitě rozběhla do kuchyně, - na svůj věk celkem rychle – aby vyndala maso z trouby. Ostatní šly za ní, protože hodiny právě odbíjely jednu hodinu po poledni

a to znamenalo, že je Prudence požene k obědu.

 U jídla si všichni povídali o tom, jak jsou jejich schopnosti vlastně skvělé. Lyndsay pak debatu zakončila slovy: ,,Dneska jsme si hezky zakouzlili. Bylo to...andělské čarování!‘‘

 

 

INVAZE DÉMONŮ

 

 Byla neděle. To bylo fajn. Ale venku bylo zata-ženo a pršelo. To nebylo fajn. Hlavně pro Rachel. Jako jediná chodila do práce i v neděli. Když vyšla z domu, teple oblečná a s deštníkem nad hlavou, připadalo jí venku něco divného.

 Ale nevěděla co. Každopádně o tom nechtěla přemýšlet venku na dešti a tak se vydala do práce.

 Šla po promočeném chodníku a přemýšlela o posledních dvou dnech. Měla by o svých schopnostech někomu říct? Jak vlastně babička zabila toho démona? Bude jich víc? Neměla by se díky schopnosti léčit dát raději na medicínu? Co když je někdo z těch démonů zabije? Ví o nich vůbec ještě někdo? Měl by to vědět ještě někdo? Na tyhle otázky marně hledala odpovědi.

 Už byla u fotostudia, kde na ni čekal její šéf.

 Rachel byla dost překvapená z jeho dost zlého výrazu ve tváři.

 Přišla k němu a pozdravila ho. ,,Dobrý den, pane Colinsi. Co se děje?‘‘ Jeho výraz se změnil v ještě zlejší a naštvanější.

 ,,Děláte si snad legraci? V pátek zkazíte, jak nejvíc to jde a teď si sem tak nakráčíte jakoby nic a jediné co uděláte je to, že se zeptáte co se děje?‘‘ spustil na Rachel.

 Ta na něj jen zírala s otevřenou pusou a absolut-ně nechápala co se děje. Nakonec se ale zmohla alespoň na pár slov.

 ,,Co myslíte tím, že jsem to zkazila?‘‘

 Colins vytáhl z kapsy asi šest fotek a podal je Rachel. Podívala se na ně. Fotky byly hodně rozmazané a tak bylo jen s těží poznat, že je na nich herec, kterého v pátek fotila.

 ,,Teď už snad víte, co jsem tím myslel,‘‘

 Rachel se pustila do vysvětlování. ,,Víte, zrovna máme v rodině docela problémy a tak se mi možná trochu klepaly ruce...,‘‘

 Colins zuřil. ,,Trochu klepaly ruce? Víte jak bylo těžké sem toho chlapa dostat?‘‘

 ,,Ale já...,‘‘

 ,,Mlčte! Kvůli tomu co jse udělala v pátek, nemáme žádnou fotku, kterou bychom použili do článku! A tak jsem nucen vyhodit vás,‘‘

 ,,Cože?!?‘‘

 ,,Prostě máte padáka! Tak si sbalte věci a padejte!‘‘

 Rachel polekaně, ale i naštvaně vešla do studia a práskla dveřmi. To jsou fakt super schopnosti, pomyslela si otráveně. Ještě mě přivedou na ulici.

 Vešla do místnosti, kde měla své věci. Došla ke svému psacímu stolu a začala vysypávat šuplíky. Pak to všechno nacpala do kabelky a do kapes. Když už se chystala k odchodu, objevil se před ní oblak černé mlhy, která později utvořila siluetu muže, který se z ní postupně utvořil.

 Rachel zalapala po dechu. Věděla, že je to démon a tak rychle bloumala očima po místnosti, aby našla něco, čím by se ubránila. Zastavila pohled na květináči. ‚‚ Květník,‘‘ vykřikla a v okamžiku se jí objevil v rukou. Démon už se však dotvořil a hodil po Rachel bleskovou kouli.

 Ta se jí vyhnula a okamžitě po něm tu kytku hodila bez ohledu na to, že byla vážně moc hezká. Strefila ho do hlavy a on zařval. Rachel už dál neváhala a utíkala co největší rychlostí domů.

 Vylítla ze studia a za pár minut byla doma. Otevřela dveře, proklouzla dovnitř a rychle je zabouchla a zamkla. Pak se o ně opřela, aby se mohla vydýchat. Celá se třásla a dýchala, jakoby právě doběhla maraton.

 Prudence k ní přiběhla, vzala ji za ramena a vedla do obýváku, aby se mohla posadit.

 ‚‚Rachel! Pane bože, celá se třeseš. Co se ti stalo?!?‘‘ ptala se vyděšeně. Rachel si sedla na gauč a všecko jí vyklopila. To už přišla i Claire.

 ‚‚Takže už jsi taky nezaměstnaná?‘‘ zeptala trochu pobaveně a pokračovala. ‚‚Takže už mi nemůžeš moct vyčítat, že jsem bez práce,‘‘ ušklíbla se. Rachel ji zpražila pohledem, že z ní málem byla slanina a řekla: ‚‚Babi, co když zaútočí znovu? Nebo co když napadne Lyndsay?‘‘ Chtěla ještě pokračovat, ale Prue ji zastavila. ‚‚Pro Lyndsay pošleme Sama a vás dvě naučím připravovat lektvary. Říkalas, že vrhal bleskové koule a přenesl se k tobě?‘‘ Rachel přikývla a Prue pokračovala. ‚‚To bude zase D. Asi jsem mu včera zabila kámoše. Bohužel už na něj nemám lektvar. Budete mi muset pomoct.‘‘

 Prue rozdávala úkoly, poslala Sama pro Lyndsay a pak zaučovala Claire s Rachel ve vaření lektvarů. Claire měla na Rachel pořád narážky kvůli té práci a tak se Rachel neudržela, přenesla si bylinky z její ruky do své.

 Claire se samozřejmě lekla a znovu podpálila kuchyň. To už se tam ale přenesl Sam s Lyndsay, která zamrazila tu spoušť v kuchyni tak, že si klidně mohli nazout brusle a udělat si z kuchyně zimní stadion. Prue z toho byla tak vynervovaná, že ji mohli odvést do cvokárny.

 ‚‚A proč prostě nepoužijeme ten lektvar na typ C? Je to přece silnější. Teda alespoň jsi to říkala,‘‘ zeptala se Lyndsay, když po Claiřiném patnáctém pokusu převzala vaření.

 Prue se usmála a řěkla: ‚‚Mohli bychom to použít, ale pokud nechceme mít v podlaze díru, musíme namíchat slabší.‘‘

A tak holky míchaly a přidávaly do hrnce bylinky podle babiččiných pokynů. Rachel při tom Lyndsay vysvětlila, co se jí stalo a proč ji musel Sam přenést zpátky. Lyndsay to pobrala celkem dobře a tak se už na nic neptala a vaření šlo rychleji.

 Když byl lektvar uvařený, Prue vzala z poličky čtyři malé lahvičky a naplnila je jím. Lektvar měl krásně fialovou průhlednou barvu. Prue rozdala lahvičky holkám a jednu si nechala. Sam zase lítal u svých svěřenců (jako vždy), ale nikomu to tu očividně nevadilo.

 ‚‚A co teď?‘‘ zeptala se Rachel. Prudence na ni pohlédla a tajemně řekla: ‚‚Půjdeme někam, kde už jste byly. Na nejmagičtější místo v tomhle domě,‘‘ a zamířila ke dveřím od sklepa.

 

                    mezitím, někde v podsvětí...

 ‚‚Jakto, že ti utekla? Nedokážeš zastavit ani jednu začínající čarodějku? Jak chceš potom zabít tu starou čarodějnici, co nás už tolik let ohrožuje?!?‘‘ Hlas, který promluvil, byl hluboký, zlý a plný hněvu a opovržení. Postava, které hlas patřil, byla skrytá v temnotě a seděla na křesle, které dost připomínalo něco jako trůn.

 Dalo se snadno usoudit, že ta postava je muž. Před neklečel démon (typu D), který asi před půl hodinou napadl Rachelv práci. Měl skloněnou hlavu na znamení respektu a ve tváři se mu odrážel strach. Teprve když muž ve tmě domluvil, se odvážil obhájit se. Z jeho hlasu znělo zoufalství a strach, jakoby mu šlo o život, což se ale v této chvíli nedalo považovat za zbytečnost.

 ‚‚Ale pane, ona své schopnosti zřejmě ovládat umí. Použila je proti mně a-‘‘ Muž ho zarazil a skoro křičel. ‚‚Copak jsi na ni nemohl zaútočit dřív, než zaútočila ona? Copak nechceš nové schopnosti, které tě povýší nejméně o stupeň výš? Copak nechceš pomstít svého bratra, kterého ti ta babka zabila? Chceš snad skončit jako on?‘‘

 Démon zavrtěl hlavou. ‚‚Příště budu lépe připravený a o hodně lepší, pane. Můžete mi věřit.‘‘ Démon na trůně se zklidnil a řekl: ,,No, v to doufám. Teď běž a připravuj se a potom zaútoč. Snad už nebudeš tak neschopný.‘‘ Démon se uklonil a zmizel v oblaku černého dýmu.

 Hned jak zmizel, muž vstal z trůnu, tudíž vystoupil z temnoty a odkryla se jeho tvář. Měl bledý a zjizvený obličej s očima černýma jako nejtemnější noc.

 Nejnápadnější na něm byl velký špičatý nos, který vrhal stín na jeho rty. Byly vyprahlé, popraskané a takový bělavý nádech. Hlavu měl holou a schovanou pod kapucí svého černého dlouhého pláště, který měl na sobě téměř každý den.

 Vykročil dopředu. Ušel pár pomalých kroků a zastavil se u stolu s rozevřenou starou knihou. Měla černý obal, stejně jako stránky. Písmena byla červená a některá i do oranžova (jako by byla napsána krví).

 Démon začal rychle listovat. Když se zastavil někde uprostřed knihy, po tváři mu přelétl zlomyslný a nadějný úšklebek.

 Natáhl ruku, ve které se mu okamžitě zjevila ohnivá koule. Něco podle knihy zašeptal a v ohni, který mu tančil v ruce se objevil obraz Prue, Rachel, Lyndsay a Claire jak vaří lektvar a pak jdou do sklepa.

 Pohrdavě se uchechtl. Podle magie, kterou právě ovládal nebylo pochyb.

 Byl to démon typu A.

 Nejsilnější ze všech démonů.

 

 

VOLÁME TĚ, DÉMONE

 

 Když vešli do sklepa, zachvátila Rachel vlna něčeho divného, magického a trochu zlého. ‚‚Cítíte to?‘‘ zeptala se. Místo odpovědi se jí dostala je Lyndsayina otázka. ‚‚A co?‘‘

  ‚‚Něco divného a zlého.‘‘ Holky zavrtěly hlavou, kdežto Prue jí oznámila, že to cítí taky.

 Vycházelo to z té knihy na stole, kterou včera objevila Lyndsay.           Kniha byla stará, ale zároveň neporušená a dobře zachovalá. Prue k ní zamířila a holky ji trochu váhavě následovaly.

 ‚‚Tuhle knihu už jste viděli, ne?‘‘ prohlásila Prue s drobným úšklebkem. Lyndsay otevřela pusu, protože chtěla odpovědět, že jo a taky se zeptat k čemu slouží, proč tam je znak jejich rodiny a na další zajímavosti. Než však stačila něco říct, Prue začala listovat knihou a přitom jim sdělila svůj plán: ‚‚Takže, já toho démona hajzlíka vyvolám a on se objeví tamhle,‘‘ ukázala na bělozelený kruhový koberec asi dva metry před stolem s knihou. ‚‚A hned jak tu bude, hodíme na něj lektvary a bude po něm. Nějaké dotazy?‘‘ Přelétla pohledem po každé z nich. Jako první se ozvala Claire.

 ‚‚Jo, já dotaz mam. Jak ho vyvoláš?‘‘

 ‚‚Kouzlem,‘‘ odpověděla.

 ‚‚A kde vezmeš to kouzlo?‘‘

 ‚‚Tady,‘‘ poklepala na knihu.

 ‚‚A co když nepřijde?‘‘

 ‚‚Přijde.‘‘

 ‚‚Jak to víš?‘‘

 ‚‚Kouzlo ho sem přenese, ať už chce nebo ne.‘‘

 ‚‚A co když zaútočí?‘‘

 ‚‚To nestihne.‘‘

 ‚‚A co když stihne?‘‘

 ‚‚Jelikož mám stejnou schopnost přemisťování věcí jako Rachel, odrazím jeho blesk.‘‘

 ‚‚A co když to taky odrazí?‘‘ Lyndsay s Rachel už obracely oči v sloup a netrpělivě čekali na spásnou chvíli, ve kterou Claire dojdou otázky nebo ve kterou ji Prue umlčí.

 ‚‚Neodrazí, tu schopnost nemá. Normálně ho to zabije.‘‘

 ‚‚A co když nezabije?‘‘

 ‚‚Prosím tě, Claire! Klídek.‘‘ Prudence si povzdechla a dál listovala knihou. Rachel si zatím prohlížela fialový lektvar a přemýšlela, jestli tahle lahvička vážně dokáže zabít démona. Lyndsay zatím tu lahvičku nervózně svírala v ruce a pozorovala babičku. Claire stále přemítala o tom co by se mohlo a nemohlo stát, kdyby ně co nevyšlo.

 Prue měla vyrovnaný a naprosto klidný výraz, jako kdyby vyvolávání a ničení démonů byla každodenní činnost.

 Zastavila na straně 244 a poklepala na písmena. Naposledy koukla na holky, aby zkontrolovala, jestli jsou vážně připravené. Usoudila, že ano. Bez dalších zbytečných řečí se zhluboka nadechla a četla:

 

          Voláme tě, démone ze zla,

          přijď z hlubin, kde je tma.

          Vyjdi z temnoty a přijď sem k nám,

          Nemáš na výběr-jsi mým kouzlem hnán.

 

 Jak to dořekla, koberec se rozsvítil a objevil se na něm ten démon, který dnes napadl Rachel v práci. Než se však stačil vzpamatovat, Prudence zavelela: ‚‚Teď!‘‘ A v tom okamžiku všechny čtyři čarodějky hodily fialové lektvary na démona.

 Jakmile dopadly a rozbily se, démon vzplanul. Zařval a řval dokud nevybouchl a nezbyly z něj jen miliony zrnek prachu.

 ‚‚No, jak jsem říkala. Je po něm,‘‘ prohlásila Prue s úsměvem na tváři. Claire a Lyndsay se ještě vzpamatovávaly z toho, že démon zmizel stejně rychle, jako se objevil, zatímco Rachel se zvědavě zeptala: ‚‚Můžeme takhle vyvolat kohokoli?‘‘ Prue se zatvářila důležitě a po krátkém přemýšlení řekla: ‚‚Ano, dalo by se říct, že ano.‘‘ A Rachel hned měla další otázku: ‚‚I ducha?‘‘ Prue už chtěla odpovědět, ale pak se zarazila. Pochopila, kam tím Rachel míří. Chce viděl Julii, pomyslela si. Ale když jim ji ukážu, budou posedlé touhou vyvolat ji znovu. Ne, řeknu jim, že to prostě nejde.

 Nadechla se a konejšivě odpověděla. ‚‚Ne, zlatíčko. Ještě nejste dost silné. Tohle kouzlo je hodně složité a myslím, že by se vám povedlo nejdříve po 5 letech ustavičného učení.‘‘

 ‚‚A ty to umíš?‘‘

 ‚‚Jak říkám, je to hodně složité,‘‘ řekla, aniž by odpověděla na otázku a usmála se. Rachel přikývla a už se tím nezabývala. Pak se všechny sebraly a odešly nahoru do kuchyně.

 Už byla nějaká ta chvíle po poledni a tak Lyndsay vytáhla z ledničky maso a brambory od včera. Zatímco obědvaly, Rachel se Lyndsay zeptala: ‚‚Proč jsi dneska vlastně byla v práci? Máš přece volno.‘‘ Lyndsay na ni pohlédla. ‚‚No, Emma onemocněla a dneska je tam ta svatební hostina a tak jsem musela zaskočit.‘‘ Rachel zabručela něco jako ‚Hmm‘ a všechny jedli dál. Bylo slyšet jen cinkání příborů o talíře.

 Celé  to sledoval v ohnivé kouli démon typu A. Tvářil se naštvaně a zlostně zatínal zuby, aby nepropadl vzteku. Zaťal ruku v pěst a ohnivá koule se rozplynula.

 Udeřil pěstí do ebenového stolu a začal nadávat: ‚‚Jak se mohl nechat tak snadno zabít?! Je snad padlej na hlavu?!? A ještě k tomu mi furt řikaj démon typu A! To mi nemůžou říkat prostě Fairon??? Udělal jsem chybu, když jsem dal těm Bleskovcům, co žili tak dlouho ve světě lidí, dal schopnost přenášet se! Ale příště už to neudělám. Když to nedokázal ten amatér – ne, začátečník, dokážu to já! Jen se ještě připravit…‘‘

 Uklidnil se a přešel na druhou stranu místnosti, kde byla polička s knihami a dalšími věcmi černé magie. Fairon vytáhl jednu z knih a přešel s ní ke svému trůnu.

 Posadil se a začal listovat. Kniha měla temně černé kožené desky. Když démon přestal listovat a zastavil se přibližně v první třetině knihy, spokojeně se usmál. Byl to škodolibý úsměv, nevěstící nic dobrého.

 Zřejmě našel to co hledal. To s čím zvítězí. To s čím porazí čtyři čarodějky i s andělem. Pronikavě se zasmál. ‚‚Tak, a jste nahraný!‘‘ řekl a ponořil se do čtení knihy.

 

 

u Sanchezovic doma

Po obědě si každá z čarodějek dopřála trochu normální odpoledne. Rachel zasedla za počítač a hledala si novou práci. Lyndsay se alespoň na těch pár hodin vrátila do práce a Claire se snažila zjistit o svých schopnostech něco víc, a tak si pro případ napadení démonem cvičila přemisťování a svoji nebezpečnou schopnost s ohněm.

 Byl to trochu problém, protože: Jak si má procvičit nebezpečnou schopnost tak, aby už nebyla nebezpečná, když ta schopnost JE nebezpečná?

 Naštěstí má Claire celkem kreativní mozek, a tak si postavila do řady na stůl svíčky a vždycky se o  kousek přemístila a zapálila jednu svíčku. Ale když podpálila židli, Prue jí to okamžitě zakázala.

 ‚‚Víš Claire, neměla bys tu ohnivou schopnost používat tak často. Mohlo by se ti stát, že na ní budeš závislá a ješě spousta dalších věcí,‘‘ řekla přísně. Na Claire to stejně neplatilo. ‚‚Jakých věcí?‘‘ zeptala se. Prue se zamračila a odvedla řeč jinam.

 ‚‚Chceš se naučit vařit lektvary?‘‘ Claire nadšeně souhlasila. A tak spolu strávily asi hodinu vařením. Claire si to pěkně procvičila a Prue měla velkou zásobu lektvarů.

 Po té hodině konečně přišla Lyndsay z práce.

 ‚‚Ahoj!‘‘ zakřičela z předsíně. Claire šla z kuchyně za ní, zatímco Prue pořád vařila.

 ‚‚Tak jak?‘‘ zeptala se sestry.

 ‚‚Ále, ta bohatá rodinka si krapet stěžovala, ale jinak bylo všechnov pohodě,‘‘ odpověděla a usmála se.

 V tu chvíli zazvonil zvonek. Protože byly u dveří, Prue z kuchyně zakřičela: ‚‚Holky, otevřete.‘‘ A Lyndsay otevřela. Za dveřmi stál mladý muž vyšší postavy a s kaštanově hnědými vlasy, výraznýma zelenýma očima a milým úsměvem na tváři.

 Když se s Lyndsay setkali pohledem, objali se a dali si pusu. Lyndsay se ohlédla na mladší sestru a řekla: ‚‚Claire, tohle je Luke, můj přítel. Luku, to je moje sestra Claire.‘‘ Podali si ruce. ‚‚Těší mě,‘‘ řekl. ‚‚Mě taky,‘‘ usmála se. ‚‚ Tak já vás nechám osamotě. Měj se Luku.‘‘ A odkráčela do kuchyně za Prue.

 Lyndsay se otočila zpátky k Lukovi. ‚‚Tak… co tě ke mně přivádí?‘‘

 ‚‚No, vlastně mě napadlo, že bychom mohli zajít někam do kina, do parku nebo tak, když jsi dneska měla ten náročný den.‘‘

 ‚‚Náročný den?‘‘ vyhrkla zmateně. Nemohl přece vědět o tom démonovi a všech těch věcí okolo.

 ‚‚No, přece ta svatební hostina,‘‘ napůl vykoktal Luke.

 ‚‚Á, jistě, ta hostina. Jo, to by bylo fajn si někam vyrazit,‘‘ usmála se. A tak se vzali za ruce a odešli spolu pryč.

 

 

 

 

FAIRONOVA POMSTA

 

 Dnešní noc byla klidná – na rozdíl ode dne. Rachel mohla s klidem spát, neboť odpoledne našla jeden inzerát na fotografku a zítra měla pohovor. Lyndsay se sice vrátila trochu pozdě, ale za ten večer s Lukem jí to určitě stálo. Claire měla dobrý pocit ze zničení démona, ale hlavně byla vyčerpaná z používání své moci  a tak dnes nechatovala s kamarádkami až do půlnoci, ale šla spát o hodinu a půl dřív a to je na ni opravdu hodně brzo.

 Teď už začalo svítat, přestože bylo teprve půl šesté ráno. Tak už to v létě bývá. Bohužel bylo pondělí a myslím, že byste nenašli člověka, krerý by pondělky měl rád. Každopádně Rachel už zvonil budík. Ospale vzdychla a ohnala se po něm rukou, aby umlčela ten příšerný zvuk, který se jí při probuzení zdál hlasitější než kdykoli předtím. Když budík konečně přestal ‚kdákat‘ – jak Rachel vždy říkala – Rachel se převalila v posteli, protáhla se a sedla si na okraj postele.

 Za hodinu a půl měla pohovor ve studiu časopisu ‚Svět‘ a tak se musela připravit, aby tu práci dostala, protože o ni docela stála.

 V tu chvíli jí blesklo hlavou: Co si vezmu na sebe? Po krátké módní přehlídce sukní se rozhodla, že si vezme kalhoty. Když se oblékla, vyčistila zuby, učesala a nalíčíla, konečně se cítila připravená.

 Když po dlouhé cestě do redakce konečně stála před budovou, v duchu se modlila, aby tenhle den byl normální.

 Jenže tím si nic nezaručila.

 

                    u Sanchezovic doma

 Claire se dneska vyhrabala z postele poměrně brzo. Vzhůru byla už asi hodinu, protože ji Rachel vzbudila, když odcházela, ale Claire měla ve zvyku jen tak ležet a číst si, dívat se na televizi nebo poslouchat hudbu.

 Posadila se, zavřela oči a myslela jenom a jeno na kuchyň. Ze soustředění ji vytrhla rána do boku a lokte. Otevřela oči a zjistila, že přistála na zemi v kuchyni.  ‚‚Bezva, vyšlo to,‘‘ prohodila, když se sbírala z podlahy.

 Dala vařit vodu na čaj. Než se uvaří, řekla si, to bude sto let. A s tím – prostě jen tak ze zvyku – do obýváku. Čekala, že tam najde Lyndsay nebo babičku, protože obě vstávaly dřív než ona.

 Vešla do místnosti se zvláštním pocitem. První co uviděla byl strašný nepořádek. Rozbitá lampa. Potrhaný gauč. A… skvrny od krve. Hned jí přišlo na mysl jediné slovo. Démon.

 Vyděšená jako nikdy před tím šla dál a uviděla na zemi svoji babičku. Ano, byla to ona. Prudence Sanchezová. A byla celá od krve.

 Ve víru zoufalství se Claire nezmohla na víc než paniku. Proboha, co budu dělat?!? Ovládla se a snažila se jí najít na krku tep, ale nakonec jí došlo, že je mrtvá. Nemohla tomu uvěřit. Nemohla být mrtvá. Babička nemohla být mrtvá. Žena, která ji vychovávala nemohla být mrtvá. Prostě nemohla.

 Hlavou jí blesklo jméno. Lyndsay.

 Začala hulákat její jméno jako na poplach a rozběhla se k ní do pokoje. Rozrazila dveře a začala se sestrou třást. Lyndsay se s bručením probudila.

 ‚‚Co je?‘‘ zeptala se ospale.

 ‚‚Babi je…mrtvá!‘‘ Tohle Lyndsay okamžitě vyhodilo z postele. ‚‚COŽE?!?‘‘

 ‚‚V obýváku,‘‘ vzlykala Claire. ‚‚Leží tam … všude je…krev…‘‘ Tohle ale její sestře stačilo k tomu, aby začala panikařit stejně jako její setra. Rozeběhla se dolů a brala schody po dvou. Claire běžela za ní. V obýváku Lyndsay uviděla přesně to, co předtím Claire. Zkusila jí tep. Čekalo na ni stejné zklamání, jako před chvilkou na její sestru.

 ‚‚Tati…, kéž bys tu byl.‘‘

 Jak to Lyndsay dořekla, uslyšely za sebou Samův hlas. ‚‚Volal mě někdo?‘‘

 Holky sebou trhly a otočily se. Jak to udělaly, Sam si všiml nejprve jejich smutných a vyděšených tváři a potom i Prue ležící na podlaze. ‚‚Proboha,‘‘ vydechl a pokusil se ji vyléčit. Marně. Holky se dali do breku.

 Jak tak kolem Prue smutně seděli a vzlykali, ani si neuvědomili, že se vrah vrátil. Než se nadáli, byla kolem nich velká modrá energetická kopule.

 ‚‚Co to je?‘‘ zeptala se zmateně Lyndsay.

 ‚‚Ale ne. Tohle je energetická klec. Dovnitř projde cokoli, ale ven už nic.‘‘

 ‚‚No, to je bezva.‘‘

 Před nimi se objevil Fairon. Zkoumavě si prohlížel osoby před sebou a zklamaně zjistil, že chybí Rachel. ‚‚Kde je ta třetí?‘‘ zaburácel. Všichni mlčeli a zírali na něj.

 ‚‚Ptám se, kde je?‘‘ Nic se nezměnilo. ‚‚Víte vy vůbec, kdo já jsem?!?‘‘ Všichni tři současně zavrtěli hlavou.

 ‚‚Já jsem Fairon!‘‘ zvolal. ‚‚Nejmocnější démon světa. Vrah, který zabil největší čarodějku vaší rodiny – takže, proč nepokračovat?‘‘ Zasmál se.

 ‚‚Musíme zavolat Rachel,‘‘ zašeptal Sam. ‚‚Ta jediná nás z toho může vytáhnout.‘‘

 ‚‚No, to je skvělej nápad, ale jak? Já obvykle mobil v pyžamu nenosim,‘‘odsekla Claire.

 ‚‚Máš pravdu Claire, jsme v háji,‘‘ povzdechla Lyndsay.

 ‚‚Ne tak docela.‘‘ Ozval se za nimi hlas. Všichni tři ho poznali. Rachel. Fairon to zjevně nečekal, ale než stačil cokoliv říct nebo udělat, už mu přistála na hlavě váza a hned za ní hromada knih. To ho omráčilo a kopule zmizela.

 ‚‚Co s ním uděláme?‘‘ zeptala se Rachel po krátkém objímání, vysvětlování a zadržování slz. Rachel své emoce téměř vždy dokázala zakrýt za kamennou masku.

 ‚‚Těžko říct, asi ho zabijem,‘‘ odpověděl Sam.

Rachel přikývla a pohled jí spadl na Prue. Mysl se jí zalila vzpomínkami a oči slzami, které se okamžitě pokoušela zahnat.

 Lyndsay ji vzala kolem ramen a stejně jako všichni, čekala jak bude reagovat. A to byla Faironova šance. Přemístil se za Claire, popadl ji za krk a zmizel i s ní.

 ‚‚CLAIRE!!!‘‘ vykřikli Sam, Lyndasay a Rachel. Ale už bylo pozdě.

 Byla pryč.

 

 

 

HLEDÁNÍ

 

 Ztráta. Někomu trvá několik let, než se s ní vyrovná. Někdo se s ní nesmíří vůbec. A někdo, stejně jako Rachel, Lyndsay a Sam, nemá na vybranou a musí jednat, aby zachránil a vzal si zpátky alespoň část toho, co ztratil.

 V jejich případě to byla Claire. Hledali ji pomocí všelijakých kouzel, ale nenašli ji.

 Ještě předtím však uspořádali pohřeb pro Prue. Už to byly tři dny. Moc jim chyběla. Kdyby ještě žila, dokázala by Claire vypátrat hned na první pokus. Ale bez ní…

 Chtěli také vyvolat jejího ducha, ale toto kouzlo vymyslela ona a v knize ho zaklela, aby se zjevovalo jen jí. Ale to nikomu neřekla, takže pro ně to kouzlo neexistovalo.

 Teď momentálně byli u andělů, kam je vzal Sam. Doufali, že by jim mohli pomoct. Když Sam však začal žádat společně s Rachel a Lyndsay o pomoc,  jeden z hlavních andělů si ho vzal stranou, kne na něj šeptem křičel, že už tak mají dost problémů a ať si tedy poradí sami.

 Když se vrátili domů, sedli si na gauč a všichni tři si lámali hlavu s tím, jestli by nebyla ještě nějaká jiná možnost, než ta, která se jim všm honila hlavou.

 Najednou Rachel vstala. ‚‚Žádná jiná možnost není! Musíme do to udělat. Musíme do podsvětí.‘‘ Ostatní jí museli dát za pravdu.

 ‚‚Dobře,‘‘ řekl Sam. ‚‚ale musíme se připravit na to, že tam bude hodně démonů.‘‘

 ‚‚Dojdu pro knihu,‘‘ nabídla se Lyndsay a okamžitě se rozběhla do sklepa. Zatlačila na dveře, které se se skřípotem otevřeli. Vešla do místnosti. Zamířila si to k tlusté knize. Vzala ji do rukou a už chtěla odejít, když tu si ale všimla, že váza po pratetě Alici  má jinou barvu.

 Přišla tedy blíž a zjistila, že se červené ornamenty začali měnit na temně černé. Lyndsay na to chvíli zmateně zírala a pak zavolala: ‚‚Pojďte sem!‘‘

 Když Sam s Rachel přišli, ukázala na vázu a zeptala se, co si o tom myslí.

 ‚‚No,‘‘ začal Sam. ‚‚Claire má moc zapalovat věci, takže ta červená bude asi ona.‘‘

 ‚‚Znamená to, že je mrtvá?‘‘ zděsila se Rachel.

 ‚‚To si nemyslím. Kdyby zemřela, pocítili bychom to všichni a její moc by se vrátila zpět do vázy. Musí to znamenat něco jiného. Nemám tušení co, ale rohodně to nebude nic dobrého.‘‘

 ‚‚Jak to?‘‘ zajímala se Lyndsay.

 ‚‚No… doufal jsem, že tohle vám vysvětlí Prue, protože…no to nevadí. Prostě Alice s Prue se zařekli, že nebudou mít každá více než dvě děti, stejně tak, aby se snažily u svých potomků.‘‘

 ‚‚A proč jako?‘‘

 ‚‚Aby se neprobudila třetí ohnivá schopnost, která znamená…zlo. Zlatá symbolizuje dobro a modrá neutrál, který si jen vybírá mezi dvěma stranami a nebo si jejich sporů nevšímá.‘‘

 ‚‚Takže, Claire je…‘‘ začala Lyndsay.

 ‚‚To je teď jedno, zjistíme to potom! Teď musíme podle knihy připravit nějaké lektvary a vydat se do podsvětí.‘‘ řekla Rachel a odešla do kuchyně. Ostatní ji následovali.

 Následující hodinu a půl strávili vařením lektvarů, protože se jim hodně z nich nepovedlo. Když byly lektvary hotovy, všichni se zhluboka nadechli, chytili se za ruce a přenesli se do podsvětí.

 Kolem nich se rozprostřeli skály, strašidelné šero a pach síry a spáleného dřeva. Všichni z toho všeho byli poněkud zaražení, ale přesto se navzájem povzbuzovali. Měli docela strach. Hlavně Lyndsay, která měla strach ze tmy – přesněji z toho, co by se mohlo ve tmě skrývat. Ale jejich cíl byl více než jasný. Najít Claire a přežít. Za každou cenu. Namáčknutí jeden na druhého se vydali vpřed. Vpřed do černé chodby. Vpřed do neznáma. Vpřed do nebezpečí.

 Šli potichu, aby slyšeli i ten nejtišší zvuk. Občas zašeptali Claiřino jméno, ale nikdy se nikdo neozval. Po chvíli dalšího bezvýznamného zašeptání se před nimi objevilo rozcestí.

 Byly před nimi dvě chodby. Po krátké poradě se rozhodli, že se budou muset rozdělit. Sam chtěl jít zprvu sám, ale Rachel trvala na tom, že sama půjde ona. Sam nakonec svolil, ale stejně se mu nelíbilo nechávat jednu ze svých dcer samotnou čelit všem možným nebezpečím, které na ni v podsvětí mohou čekat. Ale byl rád, že alespoň Lyndsay není sama. A ona také. Vydali se do levé chodby a Rachel do pravé.

 Snad se jí nic nestane, pomyslel si Sam. Chtěl přemýšlet dál, ale Lyndsay přicházející proud myšlenek zarazila svou otázkou: ‚‚A proč se vlastně nemůžeš přenést za Claire?‘‘ špitla. ‚‚Nebylo by to lehčí?‘‘ Sam se pousmál. ‚‚Bylo, ale může se přenést jen na místo, kde jsem už byl a pamatuji si, jak vypadá a vzhledem k tomu, že nevím, kde Claire je, tak…‘‘

 ‚‚Dobře, dobře – chápu to.‘‘ Jak utichl její hlas, pokračovalo ticho ještě pěkně dlouhou dobu.

 

 

 

                    podsvětí, pravá chodba     

 Rachel kráčela temnou a kamennou chodbou a jediné co slyšela, byl zvuk jejích bot, šlapajících po písku a drobném kamení na podlaze.

 Všechno kolem ní vypadalo hrůzostrašně, ale ona se nebála. Nikdy se ničeho nebála. A navíc věděla, že kdykoli zavolá Samovo jméno, bude vedle ní během vteřiny i s Lyndsay. Tedy aspoň si to myslela.

 Najednou zahlédla v dálce světlo. Nevycházelo ale z konce chodby, nýbrž jakoby z nějaké místnosti na pravé straně chodby. Šla za slabým oranžovo-rudým světlem až k okraji té místnosti, odkud vycházelo.

 Kvůli tomu, aby ji nikdo nezahlédl, nenakoukla dovnitř, ale jen poslouchala, jestli něco neuslyší. No a uslyšela. V místnosti spolu mluvili dva muži. Tedy, asi démoni. Jeden měl hlas zlý, hrubý a temný. Poznala ho, patřil Faironovi. Ten druhý hlas byl koktavý, tichý a ustrašený. Zřejmě patřil jeho sluhovi.

 ‚‚A-a-ale bude to fungovat, pane?‘‘ zeptal se sluha. ‚‚Jste si vážně jist, že-že dostanete tu čarodějku na svou stranu?‘‘

 ‚‚Pokud uvaříš ten lektvar pořádně, tak ano.‘‘ odsekl Fairon. ‚‚Lektvar ve spojení s mým novým kouzlem v ní uvolní dávno zapomenutý hněv a zlobu na její sestry a navíc se mnohonásobně zvětší, takže í na jejich životech vůbec záležet nebude. Ani trošičku. Přemůže ji to a okamžitě bude na mé straně. Sledoval jsem tu jejich rodinu. Neustále se hádá s tou nejstarší. Není divu, jejich schopnosti jsou v rozporu, dobro versus zlo. Probudit zlobu vůči téhle nebude vůbec žádná námaha.‘‘

 ‚‚Ale ja-jak se…‘‘

 ‚‚Mlč! Už se na nic neptej a vař, jestli chceš přežít alespoň do zítřka!‘‘

 Rachel zatajila dech. Co má dělat? Určitě mluvili o Claire. Chtějí ji dostat na svou stranu. Na stranu zla. Musí přece něco udělat!

 

          podsvětí, pravá chodba, osvětlená místnost

 Claire seděla nehybně na židli. Měla svázané ruce za zády, aby nemohla použít ohnivou moc. Otevřela oči. Právě se probrala z bezvědomí, jehož příčinou byla pěkná rána do hlavy.

 Jak uviděla dva muže v kápích před sebou, chtěla vykřiknout. Ale neudělala to. Všimla si, že vyšší z nich je Fairon. Chtěla využít toho, že si jí nevšimli, a tak zavřela oči a předstírala bezvědomí, aby je mohla odposlouchávat.

 Jak to udělala, uslyšela hluboký a hrozivý smích.

‚‚Nemá to cenu, děvče.‘‘ řekl Fairon. ‚‚Vím, že už jsi vzhůru.‘‘

 Claire znovu otevřela oči, tentokrát neochotně. Jak to ví? pomyslela si. Umí snad číst myšlenky?

 ‚‚Ano, umím,‘‘ odpověděl s úsměvem Fairon a Claire na něj zírala s otevřenou pusou a strachem ve tváři.

 ‚‚Neboj, nechci ti ublížit. Chci ti pomoct.‘‘

 ‚‚Pomoct? A v čem?‘‘ ptala se nechápavě.

 ‚‚Přece zničit tvé sestry. Nepřála sis to sama už několikrát?‘‘ řekl lstivým hlasem.

 ‚‚Co je to za otázky?‘‘ zaprotestovala. ‚‚A vůbec, mám žízeň.‘‘ Fairon přikázal sluhovi, aby Claire rozvázal ruce. Zatímco sluha vykonával jeho rozkaz, on vzal sklenici, do které přičaroval vodu, a nepozorovaně tam nalil trochu lektvaru, který sluha před chvílí dovařil. Jakmile se lektvar ocitl ve vodě, změnil barvu, až s ní úplně splynul. Fairon něco rychle a potichu zamumlal a pak podal sklenici nic netušící Claire. Ta po ní rychle chňapla a vypila celou sklenici až do dna. Fairon se pousmál.

 ‚‚Neodpověděla jsi mi. Nechtěla jsi někdy zničit své sestry?‘‘ Claire zaváhala, ale jakmile začal lektvar účinkovat, odpověděla: ‚‚Ano‘‘

 

                    podsvětí, pravá chodba

 Rachel to celé slyšela. Kousek popošla zpět do chodby a zašeptala Samovo jméno.

 

                    podsvětí, levá chodba

 Lyndsay se Samem kráčeli po kamenné podlaze v temné chodbě s nadějí, že někam dojdou. Když tak šli, zaslechl Sam ve své hlavě hlas Rachel. Volala ho.

 Řekl to Lyndsay. A tak se chytli za ruce a přenesli se na rozcestí, odkud se vydali pravou chodbou za Rachel.

 

 

KRÁLOVNA DÉMONŮ

 

          podsvětí, pravá chodba, osvětlená místnost

 Faironovi vyšly plány přesně tak, jak očekával. Po lektvaru, který jeho sluha připravil byly vztek a zloba na sestry uvolněny, takže ji měl na své straně. A ani ho to nestálo moc sil. Ale jen pro jistotu se chystal dát Claire větší moc, která by její špatné vlastnosti a pocity posílila.

 Zvedl ruce a něco zamumlal. Z jeho rukou vyšlehla rudá záře a pomalu dopadala na Claire. A tak byly jeho plány téměř dokončeny. Claire dostala novou moc, díky které navždy všechny své dobré a hezké vzpomínky na sestry, zůstaly jen ty zlé.

 ‚‚Můžu už je jít zničit?‘‘ zeptala se.

 ‚‚Jistě, ale nejdřív ti něco ukážu.‘‘ Položil jí ruku na rameno a zmizel v plamenech i s ní.

 

          podsvětí, pravá chodba

 Rachel čekala. Po několika minutách se Sam a Lyndsay přenesli na rozcestí a pak pospíchali chodbou, kterou předtím šla Rachel.

 Když za ní dorazili, ptala se, proč šli pěšky a Sam jí řekl to, co předtím Lyndsay. Když skončil, Rachel jim řekla, co slyšela a pádila s nimi v patách do místnosti, kde byla předtím Claire. Když nahlédli dovnitř, nikdo tak kromě Faironova sluhy nebyl.

 ‚‚Vážně tam byla,‘‘ rozčilovala se Rachel.

 ‚‚Neboj, my ti věříme,‘‘ uklidňovala ji Lyndsay.

 ‚‚Co ale uděláme s ním?‘‘ zeptal se Sam a ukázal na sluhu. Lyndsay ani neodpověděla. Rozpačitě natáhla ruku a zahleděla se na démona, kterého okamžitě pokryla vrstva ledu.

 ‚‚Tak, co dál?‘‘ zeptala se s triumfálním úsměvem na tváři.

 ‚‚Najdeme Claire,‘‘ řekla Rachel. ‚‚Teda spíš se o to budeme snažit. Zase…‘‘ Povzdechli si a vešli do místnosti. Byla dost zajímavá, ale zároveň strašidelná. Okamžitě ji začali prohledávat. Jejich pozornost upoutali hlavně provazy přehozené přes židli, hrnec s lektvarem a spousta knih o černé magii.

 Rachel jednu z nich vzala do rukou a začala v ní listovat. Lyndsay se nečinně rozhlížela kolem.

 ‚‚Tady nic nenajdeme,‘‘ namítl Sam. ‚‚Pojďme jinam.‘‘ Holky nic proti neměly a tak se všichni odebrali do černé chodby. Takhle šli asi třičtvrtě hodiny, nikdo nemluvil. Všichni byli napjatí – záleželo na Claiřině životě.

 Procházeli každou místnost, kterou potkali. V některých našli to samé, jako v té, ve které Rachel viděla Claire. Knihy, knihy a zase knihy. Některé byly dokonce úplně prázdné. Teda až na haldy prachu. Bylo jim však divné, že cestou nenarazili na žádného démona, nebo něco podobného.

 Sam z toho samozřejmě neměl dobrý pocit, protože jako anděl byl se svými svěřenci v podsvětí často – démoni je totiž občas kradou na své rituály, které trochu okopírovali od Aztéků – a tak věděl, jak to v podsvětí chodí a taky věděl, že tu nikdy není takhle prázdno, pokud není nějaká významná událost, které se musí zúčastnit všichni démoni. A Sam se právě obával, že to bude mít něco společného s Claire.

 Lyndsay taky přemýšlela. Měla strach o Claire. Ale už neměla strach o sebe. Tahle procházka podsvětím a vlastně i smrt Prue, se na její osobnosti hodně podepsaly. Už se nebála svých nových schopností ani jejich používání. Nasadila tvrdý výraz a byla odhodlaná to natřít každému démonovi, který by se jí postavil do cesty a hlavně, zachránit Claire.

 Rachel stejně jako ostatní měla strach o Claire, ale podle toho, co předtím slyšela v té místnosti… Claire jí docela naháněla hrůzu. Rozhodně, až se setkají nastane mezi nimi opravdu velká hádka a možná i boj. Byla na ni celkem naštvaná za to, co řekla. Ale vzhledem k tomu, že Claire umí nechat vzplanout věci kolem sebe, se Rachel donutila slíbit si, že ji nebude moc provokovat.

 Všichni mlčky šli a každý si přemýšlel o tom, co bylo, je a hlavně bude. Všichni se snažili vložit do tohoto beznadějného pátrání alespoň trochu naděje. Bylo to těžké. Pro všechny. Představte si, že v jednom dni přijdete o babičku (nebo tchýni, která je pro vás jako druhá matka) a sestru (nebo dceru) a ještě vám hrozí, že přijdete i o zbytek rodiny, se kterým se právě plahočíte temnými chodbami, vůbec netušíte, kde jste, kam jdete nebo proč jdete zrovna tím směrem, kterým jdete. 

  Ale naprosto jistě víte, že můžete všichni každou chvíli přijít o život. Nic povzbudivého, že? Nezbývá vám nic než jít dál. Jít dál a doufat. A to taky všichni tři dělali.

  Kráčeli po písčité zemi, kolem sebe jenom kamenné stěny jeskyní chodby a tma. Tma ve předu i v zadu, vpravo i vlevo. Jediný jejich zdroj světla, byl malý plamínek na zapalovači, který Rachel držela v ruce. Vzala ho s sebou, ještě než vyrazili – věděla, že se bude hodit.

  Hmm, teď by se spíš hodila pochodeň, pomyslela si. To určitě ano, jenže tu s sebou bohužel nikdo nevzal. Šli dál a Samovi pořád vrtalo hlavou, že ještě nikoho nepotkali a tak se ozval. Jeho hlas rozsekl to příšerné ticho jako meč.

 ‚‚Nepřipadá vám tak trochu zvláštní, že se pohybujeme na území démonů a ještě ještě jsme žádného – kromě těch co viděla Rachel - nepotkali?‘‘

  Jen co to dořekl, se ozvaly bubny. Jejich zvuk měl pomalý rytmus a rozléhal se chodbami jako velká voda. Přicházel zepředu. Všichni zrychlili krok. Nemuseli nic říkat, všichni mysleli na to samé. Tam bude Claire.

  Za chvíli uviděli před sebou světlo a vydali se za ním. Světlo vycházelo z obrovského kamenného sálu. Když nahlédli dovnitř, pochopili, proč cestou nikoho z démonů nepotkali. Všichni byli celou dobu tady. Stovky a stovky démonů.

  Nebylo by rozumné na sebe upozorňovat zrovna teď – nevyvázli by živí, ani kdyby jim přáli všichni bohové světa. Přitiskli se ke zdi a poslouchali, co se bude dít.

  Bubny náhle zrychlily. Stále zrychlovaly a zrychlovaly – když najednou ustaly. Chvíli bylo naprosté ticho. Pak promluvil nějaký hlas. Byl jim povědomý – no jistě, Fairon.

  ‚‚Bratři, sestry! Sešli jsme se zde, abybychom přijali k nám novou členku, která má tak velkou moc, že ji rovnou korunujeme i na královnu. A tady ji máme!‘‘

  Bubny se zase rozezněly. Bylo slyšet, jak několik přítomných začalo jásat. Lyndsay to nedalo, a tak se vyklonila, aby se na to podívala. Spatřila mladou ženu, v dlouhých šatech, černých jako noc, dlouhými zlatavými vlasy a nevypočitatelným pohledem s naprosto nečitelným výrazem ve tváři.

  Nemohla tomu uvěřit. Byla to Claire!

 

RITUÁL

 

  Lyndsay zalapala po dechu. Nemohla tomu uvěřit. Prostě to nešlo. Claire je nemohla takhle hnusně zradit. Když s Rachel se Samem šeptem ptali, co se děje, vyzvala je, aby se podívali do té místnosti.

  Zareagovali úplně stejně jako předtím ona. Ale nevěděli, co dělat. Vlítnout mezi ty stovky démonů a hystericky na Claire řvát, proč to udělala, by byla zaprvé sebevražda a zadruhé (i když si to nikdo z nich nechtěl připustit) by to nemělo smysl.

  A tak se rozhodli, že to budou sledovat a udělají něco podle situace. Ale to už Fairon pokračoval.

  ,,Je to čarodějka s mocí, kterou zdědila po svých předcích. Konkrétně po Alici Melise Sanchezové, první s mocí Vázy temnoty a Johnatanu Mortimerovi, snad nejúspěšnějším andělovi všech dob.‘‘

  Rachel přemýšlela. No jasně, děda John musel být taky anděl. Ale proč je to Váza temnoty? Bubny zase utichly a Fairon znovu promluvil: ,,Od dětství byla vedena proti nám - po cestě dobra, ale teď si zvolila cestu lepší, výhodnější a mocnější. Naší cestu.‘‘ Mezi démony to zašumělo. Fairon pokračoval dál. ,,A také souhlasila, že nám pomůže získat Vázu temnoty zpět.‘‘ Dav démon propukl v jásot. Fairon se pousmál a zařval: ‘‘Chcete ji za svou královnu?‘‘

  Začala se ozývat souhlasná slova typu ,,Jó‘‘ a ,,Určitě‘‘, když tu někdo vypustil z hrdla hlasitý protest, který se rozléhal celou místností.

  Faironovi, Caire i těm co souhlasili spadl úsměv ze rtů. Fairon se zamračil.

  ,,Co tě vedlo k takovému rozhodnutí?‘‘ zeptal se s předstíraným klidem.

  ,,Celou dobu byla dobrá, a teď najednou bude na straně temnoty? No jasně, totálně důvěryhodný!‘‘ Démon mluvil v této situaci až nebezpečně sebevědomě a odhodlaně. V jeho světlé mladé tváři nebyl však ani náznak strachu. V safírových očích se mu blýskl triumf, který však narušil Faironův hlas.

  ,,Sám jsem to ověřil nejmocnějším kouzlem, které ovládám.‘‘ Zamračil se ještě víc a do dalších slov přidal špetku hněvu a podezíravosti. ,,Ty snad nevěříš mně a mým schopnostem?‘‘ Než však stačil mladý démon odpovědět, jiný z davu už křičel: ,,On nevěří našemu vůdci! To je zrada! Na něj!‘‘ Mladý démon se dal na útěk a všichni ostatní se vydali za ním.

  To byl pro Lyndsay, Rachel a Sama jasný signál zmizet. Lyndsay už začala panikařit, když ji Sam chytil za ruku a všichni tři se přemístili do chodby, ve které se předtím rozdělili.

  ,,Doufám, že sem nezamíří,‘‘ řekl Sam a rozhlížel se kolem. ,,Škoda, že se můžu přenést jen tam, kde už jsem předtím byl - ten jejich rituál by nemusel vůbec začít.‘‘

  ,,Jo, a zachránili bychom jednoho démona před roztrháním davem jeho druhů,‘‘ pronesla Rachel s mírně zvednutým obočím. ,,Jsou mu vážně hodně oddaní...‘‘

  ,,Co uděláme?‘‘ špitla Lyndsay ještě částečně ponořená do sebe. Claire nás zradila! To není možné! Ne, to vážně nejde. Jak to mohla udělat? Proč to udělala? To je blbost. Ona není zlá, nikdy nebyla. Ale co když teď už je? Ne není! Je jen očarovaná Faironovým kouzlem. Zachráníme ji a všechno zase bude fajn. Z vnitřního uklidňování a samomluvy ji vytrhl sestřin hlas.

  ,,Lyndsay, tak co si o tom myslíš?“

  „Cože? Jo – promiň, nevnímala jsem. Co jste to říkali?“

  „Ach jo. Mysleli jsme, že bychom se mohli vrátit tam, kde jsme asi tak před dvěma minutama byli a pokusili bychom se přesvědčit Claire, aby se vrátila k nám. Když se všichni démoni rozhodli potrestat toho protestanta, měla by to být hračka, oproti tomu, když tam byli. Co říkáš?“ Rachel se na ni tázavě zadívala.

  „Jo, to je dobrý nápad.“ Všichni tři se zase chytili za ruce a Sam je přenesl na místo, kde ještě před pár minutami sledovali rituál démonů.

  Když nahlédli do místnosti, zjistili, že měli pravdu. Byli tam jen Fairon s Claire. Byli otočeni zády ke vchodu, takže na své tři pozorovatele neviděli. Sam s Rachel už chtěli vkročit do akce, ale Lyndsay je zastavila.

  Ukázala na Claire s Faironem a šeptem je upozornila na to, že si spolu ti dva povídají a tudíž by bylo moudré se od nich dozvědět co nejvíc, než na ně bezhlavě vlítnou. Její sestra i otec souhlasili a tak zůstali u pozorování. Museli hodně napínat uši, aby slyšeli alespoň zlomek toho, co si říkají.

  Lyndsay slyšela z Claiřina hlasu jen malé útržky, protože skoro neslyšně šeptala. „...se nevrátím k dobru...budu skvělá královna … Slibuji, že se...aby zemřeli i mé...“ to poslední slovo si mohla Lyndsay domyslet. Sestry. Lyndsayina naděje povadla. Jestli je chce Claire zabít, tak by tohle celé měli zarazit. A to hned!

  Kývla na ostatní a společně vyrazili vpřed. Fairon s Claire se prudce otočili. Spatili tři postavy sebevědomě kráčící přímo k nim. Fairon zkřivil ústa a zatvářil se naštvaně. Na něj však nepadly podledy tří postav. Upřeně, skoro jako zhinotizovaní civěli na Claire. Tedy spíše na její obličej. Její dříve zelenohnědé oči teď přijaly červený nádech. Vlasy měla delší, tmavší a lesklejší.

  Výraz v její tváři byl vražedný. Už to nebyla ta Claire, kterou znali. Byla jiná, zlá. Neřekla však ani slovo.

  První na Fairona pohlédla Rachel. Přelétla ho očima a pak se do něj zabodla pohledem. „Chceme zpátky sestru,“ řekla odhodlaně. Fairon se uchechtl a pronesl: „A jsi si jistá, že ona chce k vám?“ Rachel se už nadechovala k odpovědi, kterou by ho určitě nějak vtipně uzemnila, ale Lyndsay ji předběhla.

  „Vzal jsi nám babičku. Nenecháme tě jen tak ovládnout Claire a také ji tím ztratit!“  Fairon se jen pousmál a pohlédl na Sama, který se tak trochu tvářil, jako by mu ohryzával nohu obří pavouk. 

  „Víte, holky, on zabil ...“ nevěděl jak dál. Nechtěl to na ně vybalit rychle, ale zároveň chtěl dát do věty důraz, aby Faironovi ukázal, že se mu za to hodlá pěkně pomstít. Ale než se stačil rozmyslet, Fairon za něj větu dokončil.

  „Julii,“ pronesl se svým pověstným úšklebkem. „Vaši matku.“ Sam měl co dělat, aby se udržel a jednu mu nevrazil. Pořád se těžko vyrovnával s tím, že je jeho žena mrtvá, i když se to snažil skrývat.

  „Cože? Zabil mámu?!?“ vyhrkla Rachel a než kdokoli stačil cokoliv udělat, mrštila po Faironovi lektvarem. Ten se mu se smíchem vyhnul. Skleněná nádika se roztříštila na kousky, zasyčelo to a byla pryč.

  Lyndsay jen koukala do prázdna a ne zrovna moc úspěšně si rovnala věci v hlavě. Jak Fairon ustoupil, všimla si Rachel obřího doutnajícího kráteru v zemi, který byl nejspíš hodně hluboký a plný lávy. V tom všechny rozpaky, přemýšlení a úvahy rozpustil jako kyselina Claiřin ledový hlas.

  „Ale no tak, Rachel. Nebuď pořád tolik vzteklá. Škodí to zdraví a rozumu.“

  „V tom případě ty musíš bejt super vzteklá, když ses přidala k němu,“ neodpusila si Rachel a pohodila hlavou směrem k Faironovi.

  „Proč jsi to udělala, Claire?“ zeptala se Lyndsay žalostně.

  „Je to lepší než život tam ve světě lidí, kde je to plné pravidel a věcí, které prostě nesmíš za žádnou cenu udělat. Věcí co tě svazují a nenechají dýchat,“ vysvětlovala s naprosto kamenným výrazem, což působilo trochu nepřirozeně. „Tady ne. Teď ne. Pro mě už žádné zákony ani pravidla neplatí.“ Samuel si povzdechl. Přistoupil o pár kroků blíž ke své nejmladší dceři a tvářil se bezradně.

  „Claire, zlo nikdy není to lepší. A měla bys ve světě lidí žít, vždyť jsi člověk!“

  „Ne!“ vykřikla. „Jsem královna démonů, temnoty a zla. Z dobra a lidí se mi dělá zle. Nechápu co na tom vy tři vidíte,“ pronesla pohrdavě.

  „Claire, holčičko, prober se. Tohle nejsi ty,“ domlouval jí.

  „Co ty o tom víš? Vídáme se stěží párkrát za rok,“ vyštěkla a Samovi se zoufalý výaz změnil na provinilý. Než však stačil něco říct, Faron přerušil debatu.

  „Budete tu jen tak plýtvat mým časem kecáním, nebo ž se seberete a hezky nám přinesete Vázu temnoty?“  

  V tu chvíli se v Lyndsay něco pohnulo. To jeho sebestředné rozkazování už jí pěkně dlouho lezlo na nervy a teď v ní konečně povolila zábrana, která držela všechny její emoce na uzdě a tvořila tak její mírnou povahu. Nyní se po celém jejím těle rozlil hněv, nečekaná odvaha a nespoutanost.

  „Hele,“ vypálila na něj. „my ti tu nebudem dělat poskoky! Ty nám prostě vrátíš Claire a my tě za dměnu možná necháme žít! Ale nemysli si, že uděláme jen jedinnou věc, kterou nám nařídíš!“ Sam s Rachel na ni civěli jako sůva z nudlí, Claire si znechuceně odfrkla a Fairon se zasmál.

  „Co je?!?“ vyštěkla.

  „Claire se už rozhodla,“ odpověděl jí. „je teď královnou Temnoty. A nic už to nezmění.“

 

 

 

NE/ŠŤASTNÁ NÁHODA

 

  Lyndsay se rozhodovala, jestli má zabít Fairona i s Claire, nebo ho jen zmrazit na zbytek věčnosti. Zabil jí matku, babičku a teď dokonce zmaniuloval její mladší sestru a udělal z ní královnu Temnoty nebo co. Chtěla pomstu. Poprvé v životě byla posedlá touhou po pomstě.

  Proud jejích myšlenek přerušil démon, který se vřítil do místnosti s vázou jejich pratety Alice Melissy v ruce.

  „Mám to, pane. Přesně jak jste poručil!“ vyhrkl na jeden nádech a poklekl před Faironem. Ten se zase jen pousmál a vzal si od něěj vázu. Jeho plány začaly až moc dobře vycházet. To Lyndsay naštvalo ještě víc. Rachel se držela v takovém neklidném klidu a Sam byl na rozhraní bezradnosti a snahy zůstat co nejvíc v klidu a zachovat si při tom rozum.

  „Ták,“ ušklíbl se Fairon. „teď už mi nejste k ničemu. Mám vázu Temnoty a nic už mě nezastaví!“

  „Vážně?“ zeptala se Rachel, zatím co si do ruky přenesla vázu – samozřejmě magickou silou.

  Lyndsay zaváhala a pokusila se Fairona zmrazit. Začala u nohou. Slyšela, jak mu mrzne krev v žilách, a jak jeho kosti praskaly, když se z nich postupně stávaly kusy ledu. Fairon řval jako pominutý, neměl nejmenší šanci se bránit.

  Claire se zamračila, natáhla ruku a snažila se Fairona rozehřát. Jenže, Claire byla sice hodně mocná, ale rozhodně nebyla zrovna dvakrát šikovná. Fairon totiž začal hořet – no a to se mu samozřejmě nelíbilo.

  Řval ještě víc, a ten řev otřásal ceým podsvětím. Do místnosti se začali hrnout démoni, kteří se buď chtěli jen dívat, nebo svému šéfovi trošku pomoct. Každopádně neměli moc velký úspěch, protože dostat se přes Rachel a Sama byla i pro ně nemožná věc.

  A Lyndsay ještě víc mrazila, Claire ještě víc hřála a Fairon ještě víc řval. Seknul sebou o zem a svíjel se v mučivích bolestech. Ale ani jedna ze sester neustoupila, stáli si za svým.

  Když se led a oheň setkali na Faironových zádech, začala se tvořit pára. Hodně moc páry. Za chvíli nebylo vidět na krok.  Lyndsay trochu s mrazením povolila a snažila se rozpoznat své okolí. Toho Fairon využil a v záchvatu šílenství přiměl své ohnivo ledové tělo k pohybu.

  Těžce se dopotácel k lávovému kráteru, nahnul se přes okraj a přepadl. Claire se s výkřikem rozběhla za ním. Naklonila se nad kráter, když v tom se jí smekla noha a s pronikavým výkřikem se zřítila za ním do žhavé lávy, která ji navěky pohltila.

 

 

ZÁVĚR

 

  Následující dny byly chmurné. Lyndsay, Rachel a Samuel se s Claiřinou smrtí nedokázali vyrovnat, a také s tím, že ji nemohli zachránit. Byla tam mlha. Rachel se Samem měli plné ruce práce s rozrušenými démony a Lyndsay neviděla na krok.

  Pak už slyšeli jen její poslední výkřik. Dlouho v podsvětí truchlili, až mlha opadla a démoni se začali vzpamatovávat. A tak se museli sebrat a odejít.

  Doma si Rachel s Lydsay odebraly své schopnosti. Uzavřely je zpět do vázy, kterou následně rozbily. Stovky barevných střepů zametly pod koberec ve sklepě, kde nadále bezpečně uzamkly i všechny vzpomínky na kouzla a čáry. Z Claiřina pokoje se stala jakásy svatyně, která byla většinu času zamčená na dva západy.

  Za pár let na všechno, co se zaa těchto pár dní stalo, téměř zapoměli. Jen sklep a jeden pokoj v jejich domě byly smutnou připomínkou, že to nebyla jen noční můra.